Stát zase hrozí vyvlastněním

Dlouhý spor statkářky Ludmily Havránkové a státu o směnu pozemků, přes které má vést posledních pět kilometrů dálnice D 11 z Prahy do Hradce Králové, by se dal charakterizovat jako boj Davida s Goliášem. Majitelka léta upozorňuje úřady, že její půda leží na trase plánované cesty a že je ochotna ji vyměnit za jinou. Na její nabídky ale napřed nikdo neodpovídal, pak státní mašinérie hrozila vyvlastněním. Až Topolánkův kabinet přišel s věcným návrhem: za „překážející“ pole dá stát farmářce 253 hektarů mimo dálniční trasu. Dohodu stvrdili svým slovem vysocí ministerští úředníci. Ale pak padla vláda.

„Oni se zase ani neobtěžovali dát nám vědět. To, že dohodu zase považují za neplatnou a stát nás přeci jen raději vyvlastní, jsme se dočetli až v novinách,“ vzpomíná Ludmila Havránková na letošní konec května, kdy při listování Mladou frontou narazila na proslov nového ministra dopravy Gustáva Slamečky. Čerstvý člen úřednického kabinetu v něm vzkazoval, že jelikož je dohodnutá výměna pozemků pod dálnicí D11 pro stát finančně nevýhodná, je třeba ji hodit pod stůl a vrátit se k levnějšímu a v kraji obvyklejšímu postupu - vyvlastnění.

Porevoluční část příběhu paní Havránkové se začala psát v roce 1993, kdy rodina dostala v restituci rodinný statek. Ve stejném roce se také usnesla česká vláda, že dokončení dálnice D 11 je „prioritní stavbou ve veřejném zájmu“. Rodiče paní Havránkové si rychle zjistili kudy má plánovaná dálnice vést a začali jednat. „Tatínek obcházel úřady, psal dopisy se žádostí o směnu pozemků. Ale všude se na něj dívali jako na starého blázna, který zbytečně plaší,“ říká paní Havránková a ukazuje kopie dopisů adresované od katastrálního úřadu přes kraj až po Pozemkový fond.

První vyjádření, kterého se jí dostalo, bylo značně nesmířlivé. Do Plačic před dvanácti lety přijel tehdejší primátor Hradce Králové Martin Dvořák a začal na ní tlačit, aby dálnici ustoupila. Ona si ale sehnala právníka a boj o pozemky začal. Nechtěla peníze, chtěla jiné pozemky pro hospodaření. To vyústilo vloni na podzim v dohodu. Za svých 10,6 hektarů v ceně 100 milionů korun měla dostat 253 hektarů dvacet pět kilometrů od Hradce. Mělo to tři podmínky: že ukončí kontakt s ekologickými aktivisty, podepíše předkupní právo státu na vyměněné pozemky a vzdá se doplatku 50 milionů korun do výše ceny původních pozemků.
„Souhlasila jsem, ale zdráhala jsem se tomu uvěřit, dokud to nebude oběma stranami podepsáno,“ říká dnes paní Havránková.

Neradovat se předčasně bylo předvídavé. Od začátku prosince se paní Havránkové ani jejímu právníkovi Pavlu Černohousovi nikdo z ministerstva dopravy, zemědělství ani Pozemkového fondu neozval. „Zažádali jsme si o vyjádření Královehradeckého kraje a také bylo nutné sestavit smlouvu co nejkonkrétněji, aby nemohlo dojít k pozdějším spekulacím s pozemky,“ říká k tomu exministr dopravy Petr Bendl (ODS). Kraj s vyjádřením nespěchal. A dřív než mohlo k jakémukoliv osočování dojít, Topolánkova vláda skončila a s ní, jak se ukázalo, šla k ledu i dohoda.

Nový ministr dopravy Gustáv Slamečka dospěl totiž na jedné ze svých společných snídaní s ministrem zemědělství Jakubem Šebestou k závěru, že řešit stavbu silnice takto vstřícnou dohodou není možné. „Měnit 250 hektarů za necelých jeden je pro stát zvlášť v době finanční krize nevýhodné,“ říká Slamečka. Šéfové obou úřadů se proto od dohody s paní Havránkovou distancoval a vše se dostává opět na začátek. Fischerova vláda by měla v brzké době projednat návrh na zrušení původní dohody a pověřit Slamečku, aby se pokusil věc vyřešit po svém. Do hry se tak jako zásadní možnost dostalo vyvlastnění. To ovšem může podle právníků situaci prodloužit o několik let.

Podrobně o celém případu čtěte v článku Kateřiny Čopjakové v příštím Respektu.