Manuál na Klause

Václav Klaus se teď evidentně cítí být v podobné situaci. Jak včera ohlásil, naše země neodvratitelně spěje ke ztrátě suverenity, navíc za asistence „politicky zaujatého“ ústavního soudu. Kdyby prezident poté dodal, že se na něčem takovém nehodlá podílet a odstupuje ze svého úřadu, dávalo by to smysl. Jak už ale všichni víme, Klaus Lisabonskou smlouvu, kterou považuje za zničující pro náš stát, včera podepsal. A v úřadu zůstává dál.

Česko ztrapněné před ostatními státy nejprve pádem vlády uprostřed evropského předsednictví a poté Klausovými obstrukcemi kolem ratifikace „Lisabonu“, se teď konečně může odrazit ode dna a začít pracovat na obnově své mezinárodní pověsti. Ještě důležitější ale je, jak naloží s prezidentem, který ignoruje ústavu i parlamentní většinu, je prakticky nesesaditelný a na hradě zůstane ještě necelé čtyři roky.

Zdaleka se totiž nedá očekávat, že prezident už dá pokoj. K obstrukcím bude mít naopak příležitostí celou řadu. Na příští či přespříští rok se chystá ratifikace přístupové smlouvy Chorvatska do EU. Její součástí má být výjimka z evropské charty lidských práv vymožená teď Klausem. Je ale možné, že český parlament Klausovu výjimku do té doby opět zruší, zvlášť když v něm bude mít převahu levicová ČSSD. A ratifikační rodeo, kdy Klaus bude odkládat svůj podpis pod smlouvou a ztrapňovat Česko před zbytkem Evropy, začne nanovo.

Existuje v podstatě jediné řešení, jak se tomu vyhnout: zpřesnit v ústavě prezidentovy zahraniční pravomoci. Stačila by třeba věta, že pod mezinárodní smlouvou, kterou sjedná vláda, není prezidentův podpis potřeba. Takové zpřesnění je v zájmu všech politiků zasedajících v parlamentu, kterým prezident právě ukázal, že na jejich mandáty a většinovou vůli zvysoka kašle. Čím dříve zpřesní ústavní schvalovací manuál, tím lépe.