Dva světy Julie a Viktora

Atmosféra v sále se blíží bodu varu. Přítomní fotografové se tísní na zemi pod řečnickým pultíkem, desítky kameramanů se jeden přes druhého tlačí hlouběji do místnosti. „Je skvělá, uvidíš,“ rozpřahuje ruce jedna z novinářek v první řadě. Tady, v jednom z nejluxusnějších kyjevských hotelů Hyatt má každou chvíli začít tisková konference kandidátky na ukrajinskou prezidentku Julie Tymošenkové. Jen pár desítek minut před tím se na obrazovce v rohu místnosti objevily výsledky, podle nichž právě Tymošenková spolu s největším rivalem Viktorem Janukovičem, postupuje do druhého a finálového kola voleb.

Podobný scénář předpovídala většina komentárotů až do posledního okamžiku, včera večer se však objevovaly i desítky „zaručených zpráv“ o tom, jaký zvrat na tom či onom místě Ukrajiny volby nabraly, a který z méně známých kandidátů by přece jen mohl známou dvojici předstihnout. Nejistota panovala i po skončení samotných voleb. První odhady se různily o mnoho procent a jeden z průzkumu hovořil o drtivém vítězství Viktora Janukoviče s náskokem více než deseti procent. Úplné výsledky ještě nejsou k dispozici, rozdíl ale bude podle posledních zpráv výrazně menší.

Hyatt vs. Intercontinental
„Už je tady,“ vyhrkne naráz hned několik přítomných a sál zalije oslepující sprcha blesků fotoaparátů. Několik novinářů vykřikne jméno „Julia“ a dobrá třetina přítomných spouští potlesk. Z ženy, nastupující za řečnický pultík, sálá až nepřirozená sebedůvěra. Perfektní vizáž – podpořená známým blonďatým copem stočeným okolo hlavy – je doplněná rázným projevem plným vět o „boji proti zlu“, „kritickém momentu“ a slibů věrnosti svým voličům.

Nutno uznat, že vystupování samotné Julie Tymošenkové, stejně jako volebního týmu, zajišťujícího perfektní překlad do angličtiny i výjimečně bohaté pohoštění pro hosty tiskovky, snese srovnání s nejvyšším západoevropským standardem. Ostatně členové týmu, zajišťující ukrajinské političce čerstvou prezidentskou kampaň, se rekrutovali z volebního štábu amerického prezidenta Baracka Obamy.

Také největší soupeř Julie Tymošenkové si údajně najal do svého týmu posily ze zámoří v podobě šéfa kampaně bývalého amerického prezidenta George Bushe staršího. Na tiskové konferenci – následující zhruba hodinu poté v budově Intercontinentalu, dalšího z luxusních hotelů v centru Kyjeva – však tahle příprava poněkud kulhá.

Téměř polovička sálu je obehnána sametovým provazem a vyčleněna pro V.I.P. hosty prezidentského kandidáta, opulentně popíjející šampaňské. V zakouřených kuloárech v předsálí se prochází desítky podnikatelů, připomínajících svou vizáží nejlepší léta Ivana Jonáka a dalších českých zlatokopů devadesátých let. Samotné novinářské dotazy na Viktora Janukoviče mohou žurnalisté pronášet teprve po vystání fronty na stojící mikrofon v rohu místnosti.

Sliby mířící k druhému kolu voleb, které Viktor Janukovič pronáší, jsou dosti obecné, ve své podstatě se však příliš neliší od slibů Julie Tymošenkové. Oba kandidáti chtějí „zachránit zemi před hrozícím ekonomickým bankrotem“ a „vrátit jí politickou stabilitu.“

Jiné snad ale ani být nemohou. Co se ekonomické kondice týče, Ukrajina je na tom z evropského pohledu skutečně katastroficky. Ukrajinský HDP se za poslední rok propadl možná až o 40 procent (přesná důvěryhodná čísla nejsou k dispozici, politici se je snaží uměle vylepšovat), v zemi zkrachovala řada důležitých továren a ukrajinská hřivna se drží na stabilní úrovni spíše zázrakem.

Prezidentská vs. parlamentní
Ukrajina funguje prakticky jen díky obrovské šestnáctimiliardové dolarové půjčce od mezinárodního měnového fondu a trpělivosti dalších věřitelů. Stát přitom postupně ztrácí kontrolu nad šedou ekonomikou, kam se přelévá většina obchodů chudnoucích Ukrajinců.

Co se politické stability týče, jde o otevřenou otázku. Od tzv. oranžové revoluce před šesti lety, kdy slavně zvítězil dosavadní prozápadní prezident Viktor Juščenko (v čerstvých volbách propadl s 6 procenty), se v zemi odehrály už troje předčasné parlamentní volby. Kvůli nevyjasněným ústavním kompetencím mezi prezidentem a parlamentem jsou přesto blokována téměř všechna důležitá politická rozhodnutí.

Kromě ekonomiky tak bude právě reforma ústavy, která by vyjasnila (rozuměj posílila) prezidentské pravomoci, jedním z hlavních cílů nového ukrajinského vůdce.

Nejen na poslední tiskové konferenci, ale v průběhu celé mnohatýdenní předvolební kampaně se zároveň nahrubo potvrdily obrysy světů, ve kterých se může budoucí prezident pohybovat. Jakkoli to může znít jako klišé, a jakkoli se komentátoři jednoduchému dělení na „prozápadní“ a „proruský“ vyhýbají, minimálně v osobním stylu a vystupování obou kandidátů nelze rozdíl přehlédnout.

Tomáš Sacher, Kyjev.