0:00
0:00
Analýza29. 9. 20093 minuty

Co teď s Klausem

Irové tento týden pravděpodobně schválí Lisabonskou smlouvu. Vedení Evropské unie počítá s tím, že od příštího roku by měla smlouva vstoupit v platnost. Pozornost se teď obrací na Česko a na Václava Klause. Na rozdíl od jiných odpůrců Lisabonu český prezident nikdy nezveřejnil, za jakých podmínek připojí pod dokument svůj podpis. Jinými slovy: začíná poslední fáze bitvy mezi Václavem Klausem a zbytkem Evropy. Bojuje se v ní hlavně o pověst České republiky.

Jsou různé způsoby, jak prosadit svou. Člověk může jít do otevřené konfrontace, snažit se svoje soupeře přeargumentovat, získávat si mocné spojence a přízeň veřejnosti. Je to vlastně standardní postup řešení konfliktů, na kterém stála už antická demokracie. Václav Klaus ale standardní postupy nemiluje a volí taktiku pasivní rezistence: nečinností a obstrukcemi spor protahuje jak jen to jde a doufá, že uondaní soupeři se nakonec vzdají sami.

Sledujeme to teď v přímém přenosu. Prezident využívá obecných formulací v ústavě, které mu neříkají, kdy přesně má podepsat vládou a parlamentem schválené smlouvy. Lisabonská smlouva už má všechny potřebné podpisy, bez problémů prošla i u Ústavního soudu. Prezident ale čeká, až euroskeptičtí senátoři vedení Jiřím Oberfalzerem, pošlou smlouvu ústavním soudcům na přezkum č. 2. Ti ale prý čekají, až jim právníci dodají všechny potřebné doklady.

↓ INZERCE

Není přitom naděje, že by Ústavní soud napodruhé změnil názor a smlouvu označil za neslučitelnou s tuzemským ústavním pořádkem. Jde o zdržování, jehož účelem je udržovat zbytek Česka i Evropy v nejistotě a doufat, že něco – přes optimistické průzkumy můžou Irové stále říct „ne“ – smlouvu potopí.

Z Bruselu zní podle zpráv médií stále ostřejší požadavek, aby Češi prezidentskou blamáž co nejrychleji vyřešili. Tuzemští lídři se zatím vyjadřují opatrně: chtějí s prezidentem vyjednávat a apelovat na jeho státnický rozum. Bojkot smlouvy by Česko vystředil na okraj EU, připravil ho mezi ostatními státy o spojence a ve výsledku by země ztratila šanci cokoliv v Evropě ovlivnit.

Zároveň ale už se ve vládních kuloárech připouští, že by se vůči prezidentovi mohly použít i tvrdší nátlakové postupy. (Více v Respektu tento týden http://respekt.cz/c1–38419650-a-co-kdyz-zesilel.)

Možností je více: od hrozby seškrtání hradního rozpočtu či omezení zahraničních cest, až po žalobu u Nejvyššího správního soudu pro prezidentovu nečinnost. Žaloba by se mohlo opírat o Klausovo okolkování s podpisem pod dodatkem ke smlouvě o evropské sociální chartě, které trvá už čtyři roky.

Z minulých sporů, které Václav Klaus vedl, už víme, že jestli se něčeho obává, pak je to ztráta prezidentského křesla. Když před pěti lety blokoval činnost Ústavního soudu tím, že otálel s návrhy kandidátů na soudce, k činnosti ho donutila až hrozba obvinění z velezrady. Pokud je podle ústavy prezidentovo jednání shledáno velezrádným, následuje jeho sesazení.

O Klausově velezradě mluvila v souvislosti s bojkotem Lisabonské smlouvy minulý rok senátorka Alena Gajdůšková (ČSSD). Nyní s touto variantou, jak prezidenta přimět k jednání, nikdo z politiků nepočítá. Skutkovou podstatu velezrady by ale Klausův bojkot Lisabonské smlouvy, který je v rozporu s vůli obou komor parlamentu i vlády, mohl naplňovat. Nedá se vyloučit, že se prezident v nejbližších měsících dočká obvinění.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].