Co teď s Klausem

Irové tento týden pravděpodobně schválí Lisabonskou smlouvu. Vedení Evropské unie počítá s tím, že od příštího roku by měla smlouva vstoupit v platnost. Pozornost se teď obrací na Česko a na Václava Klause. Na rozdíl od jiných odpůrců Lisabonu český prezident nikdy nezveřejnil, za jakých podmínek připojí pod dokument svůj podpis. Jinými slovy: začíná poslední fáze bitvy mezi Václavem Klausem a zbytkem Evropy. Bojuje se v ní hlavně o pověst České republiky.

Jsou různé způsoby, jak prosadit svou. Člověk může jít do otevřené konfrontace, snažit se svoje soupeře přeargumentovat, získávat si mocné spojence a přízeň veřejnosti. Je to vlastně standardní postup řešení konfliktů, na kterém stála už antická demokracie. Václav Klaus ale standardní postupy nemiluje a volí taktiku pasivní rezistence: nečinností a obstrukcemi spor protahuje jak jen to jde a doufá, že uondaní soupeři se nakonec vzdají sami.

Sledujeme to teď v přímém přenosu. Prezident využívá obecných formulací v ústavě, které mu neříkají, kdy přesně má podepsat vládou a parlamentem schválené smlouvy. Lisabonská smlouva už má všechny potřebné podpisy, bez problémů prošla i u Ústavního soudu. Prezident ale čeká, až euroskeptičtí senátoři vedení Jiřím Oberfalzerem, pošlou smlouvu ústavním soudcům na přezkum č. 2. Ti ale prý čekají, až jim právníci dodají všechny potřebné doklady.

Není přitom naděje, že by Ústavní soud napodruhé změnil názor a smlouvu označil za neslučitelnou s tuzemským ústavním pořádkem. Jde o zdržování, jehož účelem je udržovat zbytek Česka i Evropy v nejistotě a doufat, že něco – přes optimistické průzkumy můžou Irové stále říct „ne“ – smlouvu potopí.

Z Bruselu zní podle zpráv médií stále ostřejší požadavek, aby Češi prezidentskou blamáž co nejrychleji vyřešili. Tuzemští lídři se zatím vyjadřují opatrně: chtějí s prezidentem vyjednávat a apelovat na jeho státnický rozum. Bojkot smlouvy by Česko vystředil na okraj EU, připravil ho mezi ostatními státy o spojence a ve výsledku by země ztratila šanci cokoliv v Evropě ovlivnit.

Zároveň ale už se ve vládních kuloárech připouští, že by se vůči prezidentovi mohly použít i tvrdší nátlakové postupy. (Více v Respektu tento týden http://respekt.cz/c1–38419650-a-co-kdyz-zesilel.)

Možností je více: od hrozby seškrtání hradního rozpočtu či omezení zahraničních cest, až po žalobu u Nejvyššího správního soudu pro prezidentovu nečinnost. Žaloba by se mohlo opírat o Klausovo okolkování s podpisem pod dodatkem ke smlouvě o evropské sociální chartě, které trvá už čtyři roky.

Z minulých sporů, které Václav Klaus vedl, už víme, že jestli se něčeho obává, pak je to ztráta prezidentského křesla. Když před pěti lety blokoval činnost Ústavního soudu tím, že otálel s návrhy kandidátů na soudce, k činnosti ho donutila až hrozba obvinění z velezrady. Pokud je podle ústavy prezidentovo jednání shledáno velezrádným, následuje jeho sesazení.

O Klausově velezradě mluvila v souvislosti s bojkotem Lisabonské smlouvy minulý rok senátorka Alena Gajdůšková (ČSSD). Nyní s touto variantou, jak prezidenta přimět k jednání, nikdo z politiků nepočítá. Skutkovou podstatu velezrady by ale Klausův bojkot Lisabonské smlouvy, který je v rozporu s vůli obou komor parlamentu i vlády, mohl naplňovat. Nedá se vyloučit, že se prezident v nejbližších měsících dočká obvinění.