Havlova demokratická hrdinka opět skončila ve vězení

V Myanmaru, východoasijské zemi dříve známé jako Barma, s jejíž opozicí kdysi navázal Václav Havel zvláštní vztahy a kde dlouhé roky pomáhá česká humanitární organizace Člověk v tísni, došlo k dalšímu politickému zvratu. Tamní armáda rozpustila civilní vládu, zatkla šéfku vlády Su Ťij, prezidenta Win Myina a další prodemokratické politiky. Vojáci také zablokovali silnice vedoucí do nově ustaveného hlavního města Neipyijto.

Situace zůstává podle agenturních zpráv nepřehledná. Objevilo se pouze vysvětlení, že armáda přebírá moc kvůli podvodům, k nimž došlo během sčítání hlasů při listopadových parlamentních volbách. Důkazy ale chybí. Podle hlasů z opozice armáda dostala strach, že se nová civilní vláda pokusí dále omezit moc generálů.

Myanmar tak potvrdil, že se i po deseti letech zdánlivě demokratického vývoje dál potácí na hraně demokracie. V roce 2011 se sice po téměř půlstoletí vojenské junty otevřela cesta k ustavení civilní vlády a přechodu k omezené demokracii. Armáda si ale vynutila roli jakéhosi garanta nad vývojem země. Podle ústavy z roku 2008 má zaručenou čtvrtinu křesel v dolní komoře parlamentu a třetinu křesel v regionálních zákonodárných sborech.

Složité ústavní mechanismy jí tak zaručují, že nemůže být v klíčových otázkách týkající se zejména bezpečnosti a spravedlnosti přehlasovaná. Armáda také dosazuje své lidi do tří klíčových ministerstev — obrany, vnitra a pohraničních záležitostí - a má svého člověka i v orgánu, který volí prezidenta a dva viceprezidenty.

Cesta vzhůru

Listopadové volby do obou komor parlamentu byly teprve třetí v sedmdesátileté historii nezávislosti země. První se uskutečnily v roce 1990, kdy byla svržena junta a povoleno svobodné hlasování, v němž jasně zvítězilo nejsilnější opoziční uskupení Národní liga pro demokracii vedené dcerou vůdce boje za nezávislost Aun Schan Su Ťij.

Opozice ale nebyla připuštěna k moci a vlády se opět ujala armáda. Su Ťij, v té době oceněna Nobelovou cenou za mír, skončila v dlouho trvajícím domácím vězení a izolaci. Pak následovala éra, kdy armáda upevňovala svoji moc i tím, že privatizovala velkou část ekonomiky do svých rukou a navázala vzájemně výhodné kontakty s Čínou jako nejdůležitějším sousedem.

Jihovýchodní Asie přitom není regionem, kde by se dařilo demokracii, a navzdory nepříznivému politickému vývoji si Myanmar držel privilegium být v oblasti jedinou zemí se silnou funkční opozicí, jež měla široce známé vůdce a dobré kontakty na Západě. I díly tomu se povedlo vyjednat s armádou politické ústupky.

Su Ťij byla v roce 2010 propuštěna na svobodu a po přijetí kompromisní ústavy se v roce 2015 konaly relativně svobodné volby. Už ty byly ale spojeny s dílčí kritikou: psalo se o manipulaci v seznamech voličů, rušení hlasování v regionech obývaných etnickými menšinami, s nimiž centrální moc dlouhodobě bojuje, nebo  o omezení přístupu k volbám pro myanmarské muslimy.

Vzhledem k problémům spojeným s etnickým složením země, se vztahy s armádou a vůbec komplikovanou novodobou historií šlo však celkově o úspěch demokratického  hnutí. Národní liga pro demokracii získala ve volbách jasnou parlamentní většinu a mohla sestavit vládu. Su Ťij se sice jako manželka cizince nemohla stát prezidentkou, ale v březnu 2016 přijala pozici ministryně zahraničí a pak i státní kancléřky, tedy něco jako premiérky.

A pád dolů

Nejmocnější silou v zemi ale zůstávali díky různým ústavním zárukám, ekonomické moci a kontrole ozbrojených sil generálové.  Navíc myanmarští demokratičtí politici v čele se Su Ťij utrpěli vážnou ztrátu mezinárodního kreditu poté, kdy nebyli ochotni bránit etnickým čistkám, jejíchž obětí se stala muslimská menšina Rohingů.

Především kolem roku 2017 Západ šokovaně sledoval, že jejich myanmarská demokratická hrdinka mlčky přihlíží tomu, jak jsou statisíce nevinných lidí brutálně vyháněny ze svých domovů za hranice. Su Ťij namítala, že vše organizuje armáda, ale sama se nezmohla k jasnému protestu - zřejmě v obavě, že by tím proti sobě popudila své budhistické voliče a pronásledování stejně nezabránila.

Mezitím pogromy ve své nejbrutálnější podobě ustaly, zmizely z titulků světových novin a myanmarští demokraté spoléhali na to, že další volby přinesou opět trochu víc omezení armády a posun směrem ke skutečné demokracii. V listopadu 2020 opozice znovu vyhrála a získala o tři křesla víc než před pěti lety. To ale k posunu politické situace nestačí. K omezení moci armády je třeba reformovat ústavu, změny ovšem musí schválit alespoň 75 procent zákonodárců. K tomu by však demokraté potřebovali i hlasy poslanců dosazených armádou, což je velmi nepravděpodobné.

Nynější převrat navíc ukazuje, že ani stávající pojistky myanmarským generálům k respektování civilní vlády nestačí.