Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Reklama

Často hledáte, jak…

Zkumavka

Parazit vládce

Pravděpodobně nejrozšířenějším parazitem v rozvinutých zemích je Toxoplasma gondii. V České republice je jím nakaženo 30 procent populace, ve Francii a Německu dokonce 70 (v afrických zemích až 90 procent). Definitivním hostitelem tohoto prvoka jsou totiž kočka domácí a jiné kočkovité šelmy a jeho mezihostitelem jakýkoli teplokrevný obratlovec – ve volné přírodě to bývá většinou myš, ale jak vidno, i v moderním věku se jím velmi často stává Homo sapiens. Výzkumu toxoplazmy se v České republice věnuje vědecká skupina pod vedením Jaroslava Flegra z Přírodovědecké fakulty UK.

Ti nejprve zjistili, že toxoplazma ovlivňuje nejen psychické vlastnosti člověka (hlavně rychlost jeho reakcí), ale i pohlaví dítěte. A teď šťastnou náhodou rozluštili i odpověď, jejíž řešení evoluční biologové hledají už od padesátých let minulého století – záhadu výskytu dvou krevních typů označovaných jako Rh negativní a Rh pozitivní faktor.

To, že parazit dokáže dobře manipulovat svým hostitem je dobře známá věc. Nejslavnější je asi příklad motolice Dicrocelium dendriticum, jejímž mezihostitelem je mravenec. V jeho útrobách se parazit namnoží přibližně na 50 klonů, z nichž jeden až dva vycestují do nervových uzlin. Odtud dokáží (zatím neznámým způsobem) mravence přinutit, aby ráno vyšplhal na vrchol stébla trávy, zakousnul se do něj kusadly a čekal, dokud ho spolu s trávou nespase definitivní hostitel motolice, kterým je ovce.

Podobně ovlivňuje chování člověka a myši toxoplazma. Ta ovlivňuje hostitelovo chování tak, aby měla větší šanci dostat se do střeva kočky. Nakažené myši jsou tedy méně bázlivé, mají horší koordinaci pohybu a pomalejší únikové reflexy.

Pokud se toxoplazma dostane do těla člověka (třeba při čištění kočičího záchodku), nakažený se o tomto prvokovi, který se doživotně zabydlel v jeho těle, většinou nedozí. Akutní fáze nákazy totiž většinou proběhne bez příznaků, jen někdy bývá doprovázena bolestmi kloubů, únavou a zvýšenou teplotou. Později ale přichází latentní fáze, kdy se parazit zapouzdří v klidovém stádiu cyst v mozku a ve svalech a za normálních okolností už člověku nezpůsobuje vážnější problémy. Jediným rizikem se tak toxoplazma stává v případě, kdy se jí nakazí žena těsně před nebo v době těhotenství. Pak si její tělo nestačí proti parazitovi vytvořit dostatečné množství protilátek a prvok napadá její plod, u něhož může způsobit opoždění neurologického nebo psychického vývoje.

Rychlost reakcí
Jaroslav Flegr a jeho kolegové tedy nejdříve sledovali, jak toxoplazma ovlivňuje chování svých lidských hostitelů. Pokusné osoby sledovaly bílý čtverec na obrazovce počítače a jejich úkolem bylo stisknout tlačítko v okamžiku, kdy se čtverec objeví. Výsledky testů potvrdily, že rychlost reakcí infikovaných osob je významně pomalejší, a to zejména ve druhé a třetí minutě trvání pokusu. Nakažení tedy měli i zhoršenou schopnost soustředění. Psychické testy pak ukázaly, že muži infikovaní toxoplazmou mají nižší superego, jsou podezřívavější, žárlivější a vnitřně nejistější.

Jak ale naložit s predačními testy, abychom mohli zjistit, nakolik infekce toxoplazmou zvyšuje možnost ulovení jejího hostitele? Člověk přece své přirozené predátory vyhubil nebo zatlačil… V tomto případě Jaroslav Flegr a jeho kolegové museli udělat krok stranou – jako nejčastějšího predátora člověka zvolili automobil a zkoumali, zda nakažení způsobují větší nehodovost a také jestli se jako chodci stávají častějšími obětmi nehod. A výsledky opět byly statisticky významné – riziko dopravní nehody je u nakažené osoby zhruba 2,5krát vyšší, přičemž ve věkové kategorii od 15 do 29 let je vyšší dokonce 3,7 krát.

Pohlaví dítěte
„U hlodavců, kteří jsou snadnou kořistí pro kočkovitou šelmu, je výskyt toxoplazmózy vysoký a přenos toxoplazmózy ze samice na plod celkem běžný,“ píše Šárka Vaňková z katedry parazitologie PřF UK v časopisu Vesmír. Je tedy možné, že nakažené samice plodí více samců, neboť právě samci hlodavců migrují na velké vzdálenosti. Toxoplasma gondii by se tak mohla přenášet přednostně na samce, kteří by ji roznášeli na nová území.

U člověka činí celosvětový pohlavní index – poměr narozených dívek a chlapců – 1,06. Na každých 106 narozených chlapců tedy připadá 100 narozených dívek. Pohlavní index při tom ovlivňuje několik faktorů. Je jím třeba reakce imunitního systému, který v případě napadení matky nějakým patogenem nebo cizorodou látkou, může vyvolat spontánní potrat, jenž přednostně postihuje jedno nebo druhé pohlaví.

Patří sem ale i sociální poměry, věk matky a otce a svou roli hraje i „reprodukční paměť“ - matkám, které jako první dítě porodily chlapce, hrozí při dalším těhotenství větší riziko opakovaných potratů než matkám, kterým se jako první narodila holčička.

A dalším faktorem je právě nakažení toxoplazmou, jak ukázala studie, o níž píše Šárka Kaňková. Podle jejích výsledků žena s latentní toxoplazmózou plodí o něco více synů, kdy pohlavní index roste na poměr 1, 55. Vysvětlením může být právě reakce imunitního systému na přítomnost parazita. Změna indexu by ale mohla být způsobena i hormonálně, protože ženy s latentní toxoplazmózou jsou vystaveny určitému druhu stresu, v jehož důsledku jim stoupne hladina steroidních hormonů, které mohou ovlivňovat pohlavní index ve prospěch synů.

Jestli je tedy pohlaví dítěte výsledkem cílené manipulace parazita nebo pouze vedlejším efektem jeho působení na imunitní systém nebo hladinu hormonů, je zatím záhada. O tom, že jeho přítomnost v těle matky ovliňuje poměr pohlaví jejích dětí, však není pohyb.

Rh faktor
Posledním objevem Jaroslava Flegra a jeho kolegů spojeným s Toxoplasmou gondii je její vliv na poměr výskytu dvou hlavních krevních systémů typu Rh. Lidem, kteří jsou takzvaně Rh negativní (Rh-), chybí na povrchu červených krvinek protein, který vytváří specifický antigen. Při transfúzi krve se tak musí hlídat, aby osoba Rh- dostala také výhradě Rh- krev, jinak by došlo k hemolytické reakci.

Problém pak nastává přirozeně, když žena s Rh- faktorem v krvi a muž s Rh+ mají dítě, jež od otce zdědí gen pro Rh+. Při prvním porodu se zpravidla matce ani dítěti nic strašného nestane. Nejpozději při porodu se ale matka imunizuje proti červeným krvinkám novorozence a červené krvinky příštích dětí s Rh+ faktorem jsou tak ničeny protilátkami z jejího těla (dříve tyto případy většinou končívaly smrtí dítětě).

Je tedy s podivem, že se takový systém obou krevních faktorů vůbec v populaci udržuje (v evropské populaci je 16 procent lidí s Rh- v krvi). Pokud by se totiž v populaci čistě Rh- objevil mutant s Rh+, jeho mužští potomci s Rh+ by byli znevýhodněni. Jejich potomci by byli postihováni hemolytickou nemocí, a tak by měli nižší biologickou zdatnost. A to samé platí v opačném případě (v populaci čistě Rh+ by se objevil mutant Rh-).

„V důsledku toho by se různorodost v tomto genu vůbec neměla v populaci udržet,“ píše Jaroslav Flegr ve svém článku pro aktuální vydání časopisu Vesmír. „Různorodost bude nejspíš udržována selekcí ve prospěch heterozygotů - jedinců, kteří od jednoho z rodičů zdědili normální a od druhého poškozenou variantu genu.“

A tady je opět čas vrátit se k testům na reakční rychlost u nakažených toxoplazmou. Testovanými totiž nebyli jen studenti Přírodovědecké fakulty a 3 900 vojenských řidičů, ale i dobrovolní dárci krve (celkem bylo provedeno osm nezávislých studií na několika tisících dobrovolníků). U všech se přitom zjišťovalo, zda měli nebo neměli dopravní nehodu. Jaroslava Flegra tak napadlo zjistit, jestli rychlost jejich reakcí neovlivňuje také typ Rh faktoru. „Při studiu vlivu nákazy prvokem Toxoplasma gondii na reakční rychlost jsme zjistili, že Rh pozitivní a Rh negativní osoby se liší svým výkonem v testech reakčních dob,“ píše Jaroslav Flegr.

Konkrétně nakažené osoby s Rh- měli úplně nejhorší reakční časy, zatímco reakce lidí s Rh+ zůstávali zhruba stejné jako u nenakažených. Nejlépe chráněni byli ale právě heterozygoti, u kterých byly reakční časy osob infikovaných toxoplazmou dokonce mírně lepší, než lidí neinfikovaných. Různorodost systému Rh v lidské populaci by tedy mohl být uměle udržován právě působením tohoto parazita.

Na závěr se tedy můžeme ptát, kdo je tu vlastně vládcem zvířat? Člověk nebo jeho hojný parazit Toxoplasma gondii?

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].