Zelená revoluce v Uruguayi: nikoli technologický, ale politický zázrak

V nultých letech ceny fosilních paliv po celém světě rostly a 3. července 2008 dosáhly tehdy rekordní hodnoty 145 dolarů za barel. Pro Uruguay, malý jihoamerický stát závislý na ropě, to znamenalo obrovské problémy. Poptávka po energii vzrostla v předchozím roce o 8,4 procenta a účty místních domácností za energii se zvyšovaly podobným tempem. Ekonomika sice rychle posilovala a dařilo se úspěšně snižovat chudobu, ale kvůli rostoucím cenám energií hrozilo, že se celý proces zastaví a zvrátí - a 3,4 milionu obyvatel začínalo projevovat nespokojenost.

Tehdejší prezident Tabaré Vázquez neměl jinou možnost než nakupovat energii od sousedních států za vyšší ceny, a to i přesto, že Argentina, Uruguay a Paraguay měly uzavřenou dohodu o vzájemné pomoci v případě nouzových situací. Výpadky elektřiny byly stále častější. Bylo nutné hledat radikální alternativu.

Zázračným řešením se nakonec stal fyzik Ramón Méndez Galain. Tento úspěšný vědec žil 14 let v zahraničí, a když se vrátil, byl situací doma šokován. Začal se energetice věnovat naplno, pořádal přednášky, semináře, pátral po možných řešeních – a nakonec přišel s komplexním plánem, jak může jeho země přejít na zelenou elektřinu, zbohatnout a nezatížit přírodu.

Pracoval na místní univerzitě, když ho prezident Vázquez požádal, aby se stal ministrem pro energetiku a svůj teoretický plán převedl do praxe. Stalo se – a Uruguay o dvacet let později funguje jako ukázkový příklad, že když existuje silná politická vůle, je i mimořádně komplexní systémová změna možná. A vydělat na ní mohou všichni.