Olga Lomová: Jak funguje moc v Číně

Prvního července vstoupil v Číně v platnost „Zákon o národním sjednocení a pokroku“, který legalizuje asimilační praktiky vůči národnostním menšinám. O jeho projednávání v parlamentu jsem psala v březnovém Postřehu. Nic dramatického se po 1. červenci nemění, zákon posvěcuje zavedenou asimilační politiku, jejímž cílem je ve jménu pokroku přetvořit veškeré čínské obyvatelstvo, včetně Tibeťanů, Ujgurů, Mongolů a dalších do jednoho národa stmeleného společným jazykem (čínštinou), společnou láskou ke komunistické straně, společnými obyčeji a zvyky a „správným“ výkladem historie. 

Při podrobné četbě plného znění zákona, který v těchto dnech uveřejnil projekt Sinopsis, jsem si uvědomila, jak se zde odhaluje institucionální podstata politického systému ČLR, v němž jsou mocenské nástroje komunistické strany prorostlé do všech státních i nestátních institucí a každodenního života, a staví před nás ve vší názornosti propracovaný mechanismus fungování moci.    

V paragrafech 41–56 zákon mobilizuje hierarchickou strukturu strany a státu a jim podřízené nestátní organizace i všechno obyvatelstvo: „stranický výbor zajišťuje jednotné vedení, vláda spravuje záležitosti v souladu se zákonem, orgány jednotné fronty zajišťují koordinaci, orgány národnostní politiky plní své povinnosti, všechny útvary spolupracují a celá společnost se aktivně podílí“. Všichni musí být ve střehu a sami se chápat iniciativy: „každý orgán musí včas zastavit jakékoliv jednání v rámci dané jednotky, které narušuje národní sjednocení a pokrok“. Do projektu jednotného národa se musí aktivně zapojit orgány parlamentního typu („na úrovni okresů a výše“), odbory, komunistický svaz mládeže, svaz spisovatelů, svaz vědy a techniky atd., dokonce svaz osob se zdravotním postižením. Ušetřeny této povinnosti nezůstaly ani podniky, obchodní komory, oborová sdružení, vědecké společnosti a nadace, kterým zákon ukládá za povinnost promítnout vědomí semknutého společenství čínského národa do svých stanov, interních pravidel a profesních etických kodexů. 

§52 vše propojuje se státní bezpečností a v jejím zájmu požaduje mj. „posílit vyhledávání, identifikaci, hodnocení, včasné varování a řešení závažných rizikových faktorů.“ Další paragrafy dávají občanům „právo podávat stížnosti a oznámení na jednání, které narušuje národní sjednocení a pokrok“, zatímco „kolektivům a jednotlivcům, kteří se zaslouží o významný přínos v oblasti národního sjednocení a pokroku“ patří ze zákona ocenění a odměny. Vzhledem k tomu, že čtvrtý týden v září zákon vyhlašuje za Týden národního sjednocení a pokroku, můžeme se těšit na vyznamenávání udavačů.