Jihoevropský zázrak, který málokdo čekal

Z většiny velkých evropských ekonomik přicházejí od pandemických let špatné zprávy, giganti jako Německo, Francie, Itálie nebo Velká Británie vypadají podle statistických čísel na pokraji sil a jejich lídři i podnikatelské elity se zdají být bezradní s hledáním cesty ven.

Jediná velká evropská země, která ekonomicky solidně roste, je překvapivě Španělsko. Tedy země, která ještě nedávno – po finanční krizi v roce 2008 – na tom byla z unijních ekonomik skoro nejhůře a s Portugalskem, Itálií a Řeckem tvořila skupinu kandidátů na státní bankrot. Nezaměstnanost v nejhorších letech vystřelila až k 27 procentům, ekonomika se propadla, realitní trh zamrzl – a čtveřice přežila jen díky solidaritě ostatních členů Evropské unie.

„Dlouho to vypadalo, že španělská hospodářská noční můra nikdy neskončí,“ shrnul tehdejší situaci letos v červenci pro americký časopis The Atlantic Jorge Galindo, šéf ekonomického think tanku Esade Centre, který právě v roce 2008 dokončil své univerzitní vzdělání. Nakonec se Jorge a jeho spoluobčané dočkali, doba temna skončila a španělská ekonomika vystřelila vzhůru a roste tempem, o kterém se drtivé části evropských zemí může jen zdát. Na své trnité cestě ven z marasmu šli přitom Španělé často proti převládajícím evropským receptům a trendům.

Migrace, ale jen některá