0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Z nového čísla15. 5. 20112 minuty

Věřím, tedy jsem

Ke křesťanské víře se v Česku hlásí čím dál méně lidí. Úbytek se ale týká jen tradičních církví. Vedle nich existují nové komunity, které naopak rostou a do jejichž řad míří především mladí a úspěšní. Nové církve nedisponují zvláštním duchovním bohatstvím ani hlubokou mystikou. Zato nabízejí svým příznivcům živé společenství, které jim pomáhá přežít v dnešním nejistém světě.

Tradiční církevní provoz už netáhne... ...je k němu třeba přidat zábavu a silný zážitek. (Atleti v akci) • Autor: Milan Jaroš

František Duda v ten památný podzimní den vlastně ani moc netušil, do čeho se to pouští. Mladého orientačního běžce a gymnazistu na jednom ze závodů zaujal plakátek lákající na víkendový sportovně zaměřený zážitkový kurz slibující sáhnout si společně s ostatními lidmi „na dno svých možností“ a „lépe poznat sám sebe“. Vypadalo to jako zajímavé povyražení, a tak se přihlásil. Do pozornějšího čtení propozic se pustil až při balení a s překvapením zjistil, že za pár hodin vyráží na akci pořádanou křesťanským sdružením nazvaným Atleti v akci. Nebylo to zrovna příjemné zjištění. František měl podobně jako většina Čechů ke křesťanství přirozený despekt. „Systém pověr, který připravuje člověka o osobní svobodu,“ shrnuje dnes svůj tehdejší pohled. Představa, že bude pod vedením vyznavačů tohoto světa „lépe poznávat sám sebe“, ho nenadchla, nicméně batoh už byl sbalený, poplatky za akci zaplacené, a tak vyrazil. A to mu změnilo život.

Žádný důvod
Střet s neznámými křesťany byl totiž docela jiný, než si představoval. Mladí sportovně vyhlížející instruktoři Františka s úsměvem pozdravili, bez dlouhých úvodů příchozí rozdělili do dvou soutěžních skupin a okamžitě je postavili před první úkol: překonat s plnou bagáží za podzimního večera chladný široký potok. A tak to šlo celý víkend. Společně s ostatními plnil František od rána do večera uprostřed přírody fyzicky náročné a dobrodružné úkoly pod vedením skupinky instruktorů, které jejich práce evidentně bavila. „To mě zaujalo,“ vzpomíná František. A když zjistil, že všichni ti příjemní a ochotní vůdci dělají podobné akce ve svém volném čase a zadarmo, jejich přitažlivost ještě vzrostla. „Něco takového jsem moc neznal,“ říká František. „Z gymplu jsem byl zvyklý, že na sebe ve škole všichni spíš machrovali.“

Reklama

Celý článek o nových církvích si můžete přečíst v novém čísle Respektu, které vyjde v pondělí 16. 5. 2011.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].