U některých ani nevím, odkud jsou

Už deset let si Česko volí do Evropského parlamentu své zástupce, mnoho ale o jejich práci neví. Nebo spíš se o ní nemluví. Účast ve volbách bývá rekordně nízká a respondenti výzkumů prohlašují, že práci bruselského poslaneckého tělesa nerozumějí. Přitom jeho vliv na fungování Česka paradoxně roste. Luděk Niedermayer dostal nabídku kandidovat do europarlamentu nečekaně jako bývalý viceguvernér České národní banky, komentátor ekonomického dění a finanční expert nadnárodní firmy, nikoli jako kariérní politik. Po půl roce se už v nové práci rozkoukal a má na ni poměrně jasné názory.

Řešíte něco v rámci všech českých europoslanců společně?
Dohodli jsme se, že se budeme pravidelně stýkat. Míváme tedy se Štrasburku společné snídaně. Zatím jsme však nenarazili na nic, na čem bychom se všichni shodli. Rozhodně to nebyl postoj k Ukrajině nebo ekonomické otázky.

Ale přece by mělo existovat něco jako skutečný národní zájem, na čem byste se měli shodnout.
Nejsem si jistý. Dost věcí, které jsou u nás vydávané za národní zájem, odráží pohled části politického spektra. V některých případech pak zájem velkých firem. Osobně jsem byl vždy kolem těchto velkých slov opatrný. Podle mě je náš národní zájem, abychom se jasně postavili ruské agresi na Ukrajině – máme svoji historickou zkušenost a je to blízko našich hranic. Ale neshodneme se na tom. Proputinovští jsou komunisté nebo Machova frakce, což mě šokovalo.

Jsou jiné národní skupiny soudržnější?
Nevím. Pokud mají velké národní delegace – německá nebo francouzská – více poslanců v rámci frakce či výborů, pak mohou razantněji prosazovat své zájmy. My se snažíme být v co největším počtu výborů, pak to ale znamená, že jsme tam jako Češi z naší frakce sami.

Existuje v Evropském parlamentu něco jako středoevropský nebo východoevropský zájem?
Například ve skupině čistých plátců do rozpočtu EU existuje společný zájem. Pak v zahraniční politice je cítit společný zájem. Česko tam sice selhalo, ale méně než Maďarsko nebo Slovensko. Samozřejmě naše část světa – zaplaťpánbůh i s Němci – vnímá Rusko jako hrozbu, zatímco jižní Evropa vnímá jako hrozbu vývoj v severní Africe. U některých kolegů ale ani nevím, z jaké země jsou. Velmi osvěžující je, že v parlamentu existuje cosi jako evropský spirit. A pro mě je jeden z největších benefitů téhle práce možnost pozorovat, že evropská integrace je něco úžasného a strašně důležitého. Něco, co se v zásadě daří, i když ne ve všem. Tohle přesvědčení samozřejmě naráží na odpor lidí, kteří mají opačný pocit, tím víc si ale většina poslanců důležitost EU uvědomuje. Je tam tedy entuziasmus, který považuji za naprosto věrohodný.

Hlavně v čase schvalování evropské ústavy a Klausových obstrukcí se mluvilo o izolaci Česka v rámci evropských institucí. Narazil jste na to jako na reálný problém?
V naší frakci ne. Asi ale také proto, že někteří lidé v rámci naší sedmičlenné delegace se velmi dobře uvedli – třeba Pavel Svoboda se stal šéfem významného výboru a má velkou reputaci. Frakce nás má ráda a stojíme si v jejím rámci dobře. Obrat od Klause k normálu se nicméně zatím nepovedl. Nepomáhá nám ani Drulákův manévr s lidskými právy. Naše obchodní značka byl kdysi Havel. Když jsme o něj přišli, měli jsme pověst slušné ekonomiky. Pak jsme přišli i o pověst země se slušnou ekonomikou, a zůstala tedy aspoň lidská práva. Pokud se zbavíme i jich, nezůstane nám nic. Ale neřekl bych, že jsme v nějaké fatální izolaci. Další fenomén jsou čeští zaměstnanci v Bruselu. Zatímco Poláci v Bruselu jsou propolští, Češi jsou často spíš protičeští. Třeba protože je kdysi odněkud nespravedlivě vyhodili. Kritiku Česka pak spíš iniciují, než že by ji mírnili. Nebo jen zastávají standardní evropské postoje, a protože český postoj bývá výrazně jiný, pak se s ním tihle lidé dostávají do konfliktu.

Kde bydlí v Bruselu? Kontaktují ho lidé z byznysu? Jak těžké je vůbec proniknout do parlamentního světa ovládaného rutinéry? Jak funguje jeho frakce Evropských lidových stran? Jak reagovala frakce na LuxLeaks, aféru se selektivními daňovými výhodami, které poskytovalo vybraným firmám Lucembursko pod vedením tehdejšího premiéra Jeana-Clauda Junckera? S kým si v europarlamentu nejvíc rozumí? Na čem pracuje ve výboru Hospodářství a měna? V čem uspěl? Jak jeho práce vypadá? Jak vypadá Česko z pozice europoslance? Odpovědi čtěte v novém Respektu 2/2015, který vychází v pondělí 5. ledna (digitálně je nové číslo dostupné již v neděli po poledni pro čtečky Amazon Kindle nebo iPad/iPhone a v audioverzi).