„Nemůžu jim nic vytýkat. Jsou to profesionálové, dělají svou práci dobře,“ říká na adresu herců Jihočeského divadla režisér Jan Jirků. Pak se ale na břehu Malše nedaleko staré divadelní budovy v Českých Budějovicích zamyslí, jako by chtěl ještě něco dodat. Je jeden z prvních teplých jarních dnů, slunce se opírá do pěší zóny, na korzu se co chvíli někdo zastaví a dychtivě nastaví obličej hřejivým paprskům.
Nálada maximálně kontrastuje s potemnělým sálem, kde před pár okamžiky skončila poslední generálka hry Vajgl, zasazená do ponuré atmosféry komunistické věznice. Děj představení podrobně popisuje přípravu zinscenovaného soudního procesu s údajnými organizátory povstání vězňů na Borech z roku 1950.
„Nemůžu jim opravdu nic vytýkat. Ale měli by do toho dávat ještě něco víc než svůj profesionalismus. Kus srdce nebo duše. Je to závažné téma a dotýká se nás všech. Přinejmenším tím, jak jsme se s ním nevyrovnali,“ povzdechne si po chvilce váhání mladý režisér a spoluautor scénáře, na jehož konci visí na divadelních šibenicích tři nevinní lidé a hlavní vykonavatel pekla na Borech, zestárlý vnitrácký podplukovník na penzi, už z naší současnosti s ironickým uspokojením vzpomíná na dobře odvedenou práci. V Budějovicích nastudovali unikátní představení z divadelně málo zpracované doby, navíc napsané podle spisů StB, výpovědí a vzpomínek přímých aktérů. Tuto událost pozdější pražské monstrprocesy docela vytlačily z kolektivní paměti veřejnosti. Což byl další důvod, proč ji divadlo vytáhlo ze zapomnění. A díky jejímu zpracování se České Budějovice zařadily mezi města, která při mapování dnešní divadelní scény nelze vynechat.
Přišlo to samo
„Právě příběh Vajglu, zločin a absence adekvátního trestu, nás přivedl k myšlence projektu Český rok,“ popisuje šéf českobudějovické činohry Martin Glaser snahu divadla, představovat divákům cesty českého i evropského dramatu vždy v určitém tematickém celku. V Budějovicích to zkoušeli už dřív. Loni na jaře uvedli projekt Smršť, který zahrnoval inscenace tří katalánských a jednoho slovenského autora. „Tematicky je spojovala manipulace lidské bytosti technologiemi a médii, neschopnost mluvit spolu a současně neustálá potřeba komunikace, samota a zoufalá touha po lásce,“ říká o divácky úspěšném cyklu produkční činohry Radka Váchová.
„Když jsme proto letos připravovali představení Petra Zelenky Očištění a do toho přišel režisér Jirků s nápadem na Vajgl, projekt se skoro vnutil sám,“ doplňuje kolegyni Glaser. Inscenace Očištění o spisovateli nepotrestaném za násilný čin otvírá cestu k Vajglu, jehož hlavní viníci rovněž uniknou spravedlnosti. Oproti loňské zahraniční Smršti se tak Český rok zabývá stavem osobní i společenské morálky a jejími proměnami na pozadí československých a českých dějin.
Očištění mělo premiéru v únoru, Vajgl v dubnu, na podzim se pak připojí hra slovenského dramatika Viliama KlimáčkaKomunismus. Nejde o žádný seriál. Představení jsou nezávislá na sobě a každé vychází z odlišného prostředí i doby. Spojnicí je selhání člověka, jehož lze využít i zneužít v jakémkoli období a nejen z ideologických důvodů.
Celý článek najdete v Respektu 17/2010.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].