0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Z nového čísla22. 4. 20103 minuty

Tři formy selhání

České Budějovice připravily unikátní divadelní cyklus Český rok

Události vytěsněné z paměti. (Vajgl) / Foto Petr Neubert • Autor: Petr Neubert

„Nemůžu jim nic vytýkat. Jsou to profesionálové, dělají svou práci dobře,“ říká na adresu herců Jihočeského divadla režisér Jan Jirků. Pak se ale na břehu Malše nedaleko staré divadelní budovy v Českých Budějovicích zamyslí, jako by chtěl ještě něco dodat. Je jeden z prvních teplých jarních dnů, slunce se opírá do pěší zóny, na korzu se co chvíli někdo zastaví a dychtivě nastaví obličej hřejivým paprskům.

Nálada maximálně kontrastuje s potemnělým sálem, kde před pár okamžiky skončila poslední generálka hry Vajgl, zasazená do ponuré atmosféry komunistické věznice. Děj představení podrobně popisuje přípravu zinscenovaného soudního procesu s údajnými organizátory povstání vězňů na Borech z roku 1950.

Reklama

„Nemůžu jim opravdu nic vytýkat. Ale měli by do toho dávat ještě něco víc než svůj profesionalismus. Kus srdce nebo duše. Je to závažné téma a dotýká se nás všech. Přinejmenším tím, jak jsme se s ním nevyrovnali,“ povzdechne si po chvilce váhání mladý režisér a spoluautor scénáře, na jehož konci visí na divadelních šibenicích tři nevinní lidé a hlavní vykonavatel pekla na Borech, zestárlý vnitrácký podplukovník na penzi, už z naší současnosti s ironickým uspokojením vzpomíná na dobře odvedenou práci. V Budějovicích nastudovali unikátní představení z divadelně málo zpracované doby, navíc napsané podle spisů StB, výpovědí a vzpomínek přímých aktérů. Tuto událost pozdější pražské monstrprocesy docela vytlačily z kolektivní paměti veřejnosti. Což byl další důvod, proč ji divadlo vytáhlo ze zapomnění. A díky jejímu zpracování se České Budějovice zařadily mezi města, která při mapování dnešní divadelní scény nelze vynechat.

Přišlo to samo
„Právě příběh Vajglu, zločin a absence adekvátního trestu, nás přivedl k myšlence projektu Český rok,“ popisuje šéf českobudějovické činohry Martin Glaser snahu divadla, představovat divákům cesty českého i evropského dramatu vždy v určitém tematickém celku. V Budějovicích to zkoušeli už dřív. Loni na jaře uvedli projekt Smršť, který zahrnoval inscenace tří katalánských a jednoho slovenského autora. „Tematicky je spojovala manipulace lidské bytosti technologiemi a médii, neschopnost mluvit spolu a současně neustálá potřeba komunikace, samota a zoufalá touha po lásce,“ říká o divácky úspěšném cyklu produkční činohry Radka Váchová.

„Když jsme proto letos připravovali představení Petra Zelenky Očištění a do toho přišel režisér Jirků s nápadem na Vajgl, projekt se skoro vnutil sám,“ doplňuje kolegyni Glaser. Inscenace Očištění o spisovateli nepotrestaném za násilný čin otvírá cestu k Vajglu, jehož hlavní viníci rovněž uniknou spravedlnosti. Oproti loňské zahraniční Smršti se tak Český rok zabývá stavem osobní i společenské morálky a jejími proměnami na pozadí československých a českých dějin.

Očištění mělo premiéru v únoru, Vajgl v dubnu, na podzim se pak připojí hra slovenského dramatika Viliama KlimáčkaKomunismus. Nejde o žádný seriál. Představení jsou nezávislá na sobě a každé vychází z odlišného prostředí i doby. Spojnicí je selhání člověka, jehož lze využít i zneužít v jakémkoli období a nejen z ideologických důvodů.

Celý článek najdete v Respektu 17/2010.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].