Případ bláznivé blogerky

Pokud se někdo úmyslně vrhá pod kola aut nebo bloumá po ulici s nožem v ruce, patří do blázince – i kdyby se mu tam samotnému moc nechtělo. Na užitečnosti vynucené hospitalizace a léčby lidí, kteří ohrožují sebe nebo své okolí, se společnost celkem shodne. Jenže co když člověk „cvokaří“ pouze tak, že na internetu ventiluje svoje popletené představy o světě? Patří také pod zámek do psychiatrické léčebny?

Pražská penzistka Květoslava Šamajová (68) tam z rozhodnutí soudu a proti své vůli skončila na osm měsíců – za to, že na svém blogu o jednom muži vytrvale psala jako o agentovi komunistické StB. Po návratu se pustila do boje a chce, aby česká justice prohlásila její vynucenou léčbu za nezákonnou. Nejde přitom o jednotlivý případ. Svérázná penzistka ukázala na hlubší problém zdejší psychiatrie.

Takoví byli estébáci

Květoslava Šamajová mluví překotně a hodně nahlas, skoro křičí. Špatně slyší na levé ucho, a když stojí, neustále přešlapuje z jedné nohy na druhou. Hadrovou tašku má plnou kopií zpráv k soudu a starších lékařských posudků, všechno vytahuje na stůl. Požádá o prázdnou stránku a bere do ruky propisku. „Teď pozor, tohle si zapište. On byl prokurátor, soudce z lidu, potvrzoval vraždy, jedna-devět-čtyři-osm až jedna-devět-pět-nula,“ hláskuje drobná žena s oranžově nabarvenými vlasy a na stránce se skví zmíněné roky. Pak vedle nich velkým písmem dopíše: „Lipták.“

Tenhle muž stál na počátku cesty Květoslavy Šamajové z bytu na Praze 4 do pavilonu 29 pro gerontopsychiatrické pacienty léčebny v Praze 8-Bohnicích, loni na konci léta. Do života se jí připletl náhodou. Tomáš Lipták, dnes čtyřiaosmdesátiletý penzista, právně zastupoval rodinu, s níž se Šamajová přetahovala o pražský byt a prohrála. „Já jsem si v jedné chvíli řekla, proč je tak krutý,“ vysvětluje důchodkyně. „Tak jsem si ho prolustrovala. Takoví totiž byli estébáci.“

Šamajová je dcera politického vězně, její otec strávil padesátá léta v komunistickém vězení, ona sama absolvovala několik výslechů na StB. Když proto v archivech ministerstva mezi spolupracovníky StB našla jméno Tomáš Lipták, utvrdil se v ní pocit, že „nadvláda agentů“ v zemi pokračuje, a frustraci si začala téměř denně vylévat na svůj internetový blog. Po nějakém čase se sice z jiných archivů dozvěděla, že právník Lipták žádný agent nebyl – šlo o shodu jmen –, s psaním ale nepřestala.