Namydli a toč!

„Kdo to stříhal? To je teda pěkně blbej střih,“ vyčítal devítiletý David tvůrcům nového televizního seriálu Ptáčata krátce po jeho uvedení v České televizi vyznění jedné ze scén, v nichž se coby malý svůdník dvoří v tělocvičně svým spolužačkám. Obyčejně si protagonisté seriálů nemají důvod stěžovat, protože dobře vědí, do čeho jdou.

Jenže David a jeho spolužáci ze 2. B brněnské ZŠ Merhautova neměli loni při natáčení v ruce žádný scénář. Nechali do svého života a života svých blízkých vstoupit filmaře s kamerami a ti je po celý rok natáčeli v přirozených i naaranžovaných situacích. A je to tady: s podzimním programovým schématem vtrhl do českých televizí formát nazývaný docusoap. Ten přibližuje reálná prostředí a lidi v nich s pomocí postupů klasických TV seriálů.

Na konzervativní poměry tuzemské televizní produkce se tvůrci hned na začátek osmělili a vytahují témata, o kterých se příliš nemluví. Jak Zlatí hoši na Nově, tak Ptáčata na ČT se totiž zaměřily na děti v pasti. Novácká minisérie ukázala malé hokejisty svázané neukojenými rodičovskými ambicemi a tvrdým tréninkovým drilem. Šestnáctidílný seriál na veřejnoprávní stanici zase představuje svět školáků, kteří se v jedné třídě sešli jen proto, že část rodičů si v petici prosadila, že jejich děti nebudou chodit do jedné třídy s romskými vrstevníky.

Prostředí a tvůrce
Historie docusoapů se píše od konce devadesátých let, kdy se v evropských a amerických…