Mission Possible

Režisér sedí v pizzerii a s kalným pohledem visí na producentce, která naproti němu telefonuje. „Tak nám to nedali,“ hlesne poté, co zavěsí. „Ale bylo to těsně: šest ku pěti.“ Její spolustolovník se neubrání sebelítostivé etudě: hraný film o životě a kauzách jednoho bývalého českého vicepremiéra přišel díky odmítnuté žádosti o grant o šanci na realizaci. O jeho bytí a nebytí rozhodoval právě příspěvek od Státního fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie.

Scéna z nového filmu Roberta Sedláčka Největší z Čechů je sice fiktivní, ale Sedláček při jejím psaní vycházel z vlastní zkušenosti. Rozpracovaný projekt o Jiřím Čunkovi nedostal u fondu zelenou a skončil v šuplíku. Natočil místo toho posmutnělou komedii o režisérovi, který sleví ze svých ambic a za peníze soukromého pivovaru vezme zakázku na propagační dokument o pelhřimovské agentuře rekordů a kuriozit. Je docela příznačné, že se Sedláček, který se ve svých dosavadních filmech vždy drží ducha doby, rozhodl natočit film o penězích ve filmové branži. Respektive o jejich absenci.

Na příkladu filmu, který nevznikl, je ale zároveň možné ukázat, jaké další cesty k penězům se kromě obligátních žádostí o granty v poslední době v Česku vynořily. V sektoru tohoto významného průmyslového odvětví, který dává práci tisícům lidí, se v poslední době věci konečně začaly hýbat k lepšímu. Nedávno spuštěný program filmových pobídek a změna přístupu k podpoře koprodukčních projektů českým filmařům zcela jistě pomohou. Především nás ale na evropském poli představí jako důvěryhodného evropského partnera.

Tome, vrať se
Pokud by Sedláček nyní chtěl natočit příběh bývalého šéfa KDU-ČSL Jiřího Čunka, mohl by se po neúspěchu u grantové komise přihlásit o dotaci v programu na podporu filmového průmyslu. Ten posvětili v červnu úředníci v Bruselu. Nabízí filmovým štábům z celého světa nárok na kompenzaci až pětiny nákladů utracených na území České republiky. Dává přitom šanci uplatnit nárok na dotaci nejen zahraničním štábům (zastupovaným českými koproducenty), ale právě i tuzemským filmařům.

Je tu samozřejmě několik háčků. Dolní hranice pro spoluúčast je 15 milionů korun. Snímky také musejí projít posouzením před pětičlennou radou, v níž sedí odborníci z branže v čele s rektorem AMU Ivem Mathé. Ti podle tzv. kulturního testu mimo jiné rozhodují, zda má projekt potřebné kvality a zda má nějaký vztah k evropské kultuře.

Celý článek najdete v Respektu 32/2010