Jinak a lépe

Materiály přicházely a Bára Kunzová (27) k nim se svými kolegy psala kritické poznámky jak na běžícím pásu. Jenomže pak se ukázalo, že jejich práce je zbytečná. „Takovou míru ignorance jsem ještě nikdy nezažila,“ vzpomíná doktorandka pražského ČVUT v kavárně univerzitní knihovny na konec loňského roku, kdy jako zvolená zástupkyně studentů připomínkovala vysokoškolské reformy z dílny ministerstva školství. Od úřadu pravidelně přicházela odpověď, že „připomínky byly zapracovány“, ale text navrhovaných zákonů se přitom nijak nezměnil. Pro naštvanou mladou doktorandku, které úřednická práce sebrala desítky neplacených hodin, to znamenalo jediné: rozhodnutí, že je potřeba dát svůj hněv společně s ostatními studenty důrazně najevo. Ačkoli nikdy nic podobného nedělala, stala se na své škole jednou z hlavních organizátorek protestních akcí.

Ačkoli je i po čtrnácti dnech od desetitisícové studentské demonstrace v Praze účinek protestů nejistý, Bára o smyslu rebelie nepochybuje. „Byl to skvělý zážitek,“ říká Bára. „Ještě nikdy jsem nezažila, že by se tolik lidí dalo dohromady, aby spolu debatovali a ukázali, co si myslí.“

Všichni okolo ní zároveň cítí, že v Česku se něco děje. Bára Kunzová patří ke generaci, která už svobodu a slušný životní standard považuje za samozřejmost. Odmítá se smířit se stavem politiky, který jejich rodiče vnímají jako nevyhnutelnou daň z postkomunismu. Možná je předčasné po jedné větší protestní akci pátrat po tom, zda nespokojení vysokoškoláci promění českou společnost podobně radikálně, jako studentské rebelie změnily Německo a Francii před čtyřiceti lety. Energie a zajímavé nápady se ale současným českým vysokoškolákům nedají upřít.