Budoucnost, která nebyla

Kdyby ten zvukový záznam nebyl tak těžko dostupný, brněnským Domem umění by znělo dlouhé táhlé ehmmm… Autorům nynější výstavy Planeta Eden se ovšem hlášení prvního československého kosmonauta Vladimíra Remka z vesmírné lodi Sojuz nepodařilo získat, a tak expozici trochu chybí pointa. Výstava dokumentující představy o budoucnosti, jaké v komunistickém Československu panovaly v letech 1948–1978, začíná optimistickými vizemi o cestách za hranice této planety a končí tou první, která se podařila našemu rodákovi realizovat. Kdo ono Remkovo hlášení někdy slyšel, dobře ví, jak odlišná byla realita od vysněných představ. Z kosmu se nehlásil hrdina řídící koráb k dalekým hvězdám, ale zmatený voják zavařený v ocelové plechovce, který si plete ruská a česká slovíčka.

"Bylo to vystřízlivění. Proto jsme pro výstavu zvolili jako hraniční rok právě rok 1978, kdy Remka poslali do vesmíru,“ vysvětluje spoluautor výstavy Ivan Adamovič a jeho kolega Tomáš Pospiszyl ho doplňuje: "Možná by výstava mohla mít pokračování, když končí už v 70. letech. Ale pak by se musela jmenovat Planeta Deprese, tak moc to po Remkovi šlo s úrovní zdejší sci-fi dolů.“

O jejich projektu se nejspíš bude hodně mluvit. Premiéru si teď odbývá v Brně, na podzim se přesune do pražského DOX. Autoři ho s nadsázkou přirovnávají k výstavnímu trháku, ze kterého může spokojeně odcházet rodina s dětmi toužící po zábavě i osamělý a náročný milovník současného umění. Je pravda, že kombinovat filmový skafandr Vladimíra Menšíka s konceptuální tvorbou Jiřího Černického tady ještě nikoho nenapadlo. A jak je v Brně vidět, dost dobře to funguje.

Raketa z igelitu
"Nějaké sci-fi jsem jako dítě četl, ale zapálený jsem do toho nebyl,“ vzpomíná kurátor Pospiszyl. Adamovič na tom byl lépe, už v 80. letech prošel několika sci-fi kluby, psal do fanzinů, překládal, stál mimo jiné u zrodu kultovního časopisu pro milovníky budoucnosti Ikárie. "Každopádně jsme museli dlouze a složitě bádat,“ říká Adamovič a zdůrazňuje, že dějiny komunistické sci-fi 40. až 70. let byly dosud naprosto nezpracovanou látkou. Jediné, čím mohli oba dva do výstavy přispět i bez průzkumu terénu, bylo pár knih a časopisů, které teoretikům se shodným ročníkem narození 1967 z dětství zbyly.

Celý článek najdete v Respektu 22/2010