Diskuse, kterou příručka pro učitele vyvolala, je určitě užitečná. Bez ohledu na různé názory nás jednotlivých rodičů nám připomíná, že to, co se naše děti budou učit, nás má zajímat a nelze to odbývat nespokojeným mrmláním při psaní úkolů. V případě této diskuse by nám, respektive Respektu, neměl uniknout další její pozoruhodný rys, a to ten, že agendu určují (a jak popisuje Fareed Zakaria, budou velmi pravděpodobně určovat i nadále) lidé se silným, tj. často radikálním názorem a dobrou sebeorganizací.
V průběhu léta bylo v souvislosti s ministerstvem školství zmiňováno několik témat: příručka o sexuální výchově, nové písmo pro prvňáčky a dál to, že základní školy nedostanou slíbené peníze na nákup učebnic. Dvě témata sice podstatná, ale přece jen dílčí, a jedno, které pocítí úplně všichni školou povinní. Naše děti se budou tento rok učit i podle deset let starých knížek, tedy o světě tak, jak vypadal před 15 lety. Vypůjčím-li si příklad z tolik omílané sexuální výchovy, tak naše děti budou vědět, jaký hormon ovlivňuje dozrávání vajíček, ale už se nedozvědí, jak se chovat na internetu, aby jejich fotky nebo je samotné nemohl nikdo zneužít. To nám rodičům nevadí? Nezasloužilo by si to téma minimálně stejnou pozornost? Bohužel v Česku nejsou žádní ultras v oblasti moderních učebnic a většinoví rodiče jsou sdružení leda v SRPŠ, která svůj zájem soustředí pouze na tu „svou“ školu a navíc v čase prázdnin nefungují.
Tento „nepříjemný“ aspekt demokracie – totiž že agendu nastolují radikálové – je třeba si uvědomit, abychom za pár let nebyli překvapení, že pro všechny debaty o tom, jestli je masturbace spíš selhání, anebo přijatelná záležitost, jaksi neřešíme podstatnější věci…
Eva M. Hejzlarová, doktorandka na katedře veřejné a sociální politiky
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
