Problémy pohraničí

Rád bych reagoval na článek Jáchyma Topola Vzhůru do zapovězené země z Respektu č. 27/2006.

Cítím se k tomu býti dobře kvalifikován,neboť žiji celý život v jedné okrajové čtvrti Karlových Var,přišli jsme sem s rodiči z Teplic spolu se sovětskými tanky na Vánoce 1968. Dokonce i moji dávno mrtví prarodiče prožili v Sudetech celý svůj život a z jejich vyprávění a ze starých fotografií vím mnoho o životě v tomto kraji již v dobách předválečných.

Považuji ten článek novinářsky,faktograficky,ale i litarárně za naprosto brilantní.Od prvních řádek téhle sondy je totiž jasné,že autor pochopil a pojmenoval hlavní tragédii tohoto kraje - totiž ohromnou demografickou,ekonomickou a společenskou katastrofu,kterou představoval odsun sudetských Němců.Tito lidé osídlili zdejší kopce již na prahu středověku,žili zde téměř 800 let a po jejich odchodu se kraj stal téměř pustinou. Nechci se zde pouštět do diskuse,zda odsun byl trvalým a rozumným řešením vztahu Čechů a českých Němců či explozí nesmyslné pomstychtivosti vůči zcela bezbranným civilistům a monstrosní rozkrádačkou, navíc v době, kdy již o nic nešlo.O tom již bylo napsáno mnoho a pravda je samozřejmě jako vždy mezi extrémy.

Jako snad již dnes starousedlík mohu k článku dodat jen minimum,tedy snad jen pár glos:

Okolí Bochova a ruinu zámečku v Javorné znám shodou okolností velmi dobře.Jsem totiž nadšeným cyklistou a v kraji mezi Bochovem a Teplou zůstalo po utlumené zemědělské činnosti desítky kilometrů dobrých silniček téměř bez provozu-ráj pro silniční cyklistiku jaký je těžko jinde k nalezení.Tenhle zámek není ostatně ani zdaleka jediný.Míst,kde při toulce naoko zcela pustou krajinou na člověka náhle z křoví vykoukne kostelík,kaplička či alespoň nádherná barokní socha bez hlavy je zde napočítaně.Na samotné patě Klínovce začíná pod rukama nadšenců žít nový život třeba zámek Hauenštejn,za první republiky nazývaný západočeská Hluboká-zámek s gotickým jádrem,který nebyl v 80.letech pod křovisky pro neznalého vůbec k nalezení a dnes je již schopen hostit výstavy a středověké slavnosti.

Při obhlídce ruiny v Javorné si autor mohl povšimnout kousku země vzdáleného odsud jen pár kilometrů,kousku sice malého,ale podstatného pro suučasný život zdejšího kraje.Z dob první republiky nám zde totiž nějakým zázrakem zůstalo na samém okraji vojenského újezdu Hradiště až neuvěřitelně kvalitní mezinárodní letiště.Zda přežilo díky sovětským delegacím nevím,má sice jen jednu dráhu,ale natolik dobrou,že přijímá i velká trysková letadla,která sem přivážejí z Ruska ,Izraele a dalších koutů tisíce hostů lázní s jejich peněženkami,z nichž žije dnes velká část obyvatel zdejšího kraje,koneckonců včetně mé vlastní ženy.

Další co mne zaujalo je líčení všedního dne v unikátní obci Rovná,jde skutečně o skanzen poněkud chaotické snahy osídlit Sudety,zajímalo by mne,jak autor objevil místo takto typické a jinde jsoucí těžko k nalezení.Měl jsem jako lékař Záchranné služby možnost Rovnou několikrát navštívit a měl jsem podobné dojmy .O novinářském citu a snaze pojmout téma komplexně svědčí i snaha téma odlehčit a čtenáře alespoň trochu potěšit na pozadí celkové šedi poukazem na něco trochu optimističtějšího .Výběr Lokte s jeho podhradím byl vynikající.Autor nechal zalesknout skutečnou perlu - Loket ,starší než Karlštejn,hrad jehož zdi viděly Karla IV již jako dítě ,který přežil do dnešních dnů v neuvěřitelně zachovalém stavu.Jsem rád,že si pan Topol nevybral chronicky ofotografovaná centra Karlových Varů či Mariánských Lázní,která při vší eleganci valnou historickou cenu nemají.

Podobenství se hřbitovem,že lidé jsou skutečně doma tam,kde je rušno na hřbitově je velkou pravdou,kterou jsem si dříve tak neuvědomil - skutečně, ve čtvrti kde žiju se na hřbitově teprve v posledních deseti letech objevilo nářadí a hroby svítí i v noci lampičkami,staré temné německé hroby pomalu mizí a o nové pomníky se už příbuzní starají. - snad je to příslib do budoucna,že se zde tvoří alespoň základ stabilního obyvatelstva.Dokonce kdosi opravil i pomník jakési temné válečné události,kdy tu byla postřílena skupinka sovětských válečných zajatců,kteří zůstávají oběťmi zlé války i při změnách momentálních politických nálad.

Závěrem bych řekl snad jen to,že mám při vědomí všech problémů občas dojem,že české ústředí to se svým nezájmem o pohraničí občas přece jen trochu přehání.Autor si mohl například všimnout katastrofálního stavu jediné komunikace mezi Chebem a Prahou.Když chci své dceři ukázat hlavní město a vydávám se nejprve na Plzeň a pak teprve po dálnici na Prahu,připadám si tak trochu jako Švejk,když vyrážel na Budějovice přes půlku Čech.Abychom nakonec nedopadli tak,že jediným,kdo projeví o náš kraj alespoň trochu zájmu bude Sudetoněmecké krajanské sdružení,jediným kdo bude ochoten tu do něčeho investovat budou fondy Evropské unie a napsat o nás dobrý článek bude schopen a ochoten jedině Respekt a to i v době,kdy tu zrovna není filmový festival,nepropukne tu nějaký skandál s dětskou prostitucí,dospělou prostitucí či horou neokolkovaných cigaret.Přece jen jsme pro mnoho cizinců to první co z Čech vidí a bylo by dobré aby to nebyly do budoucna jen prostitutky podél silnice ,poutače nevěstinců,sádroví trpaslíci a vietnamské tržnice.

MUDr.Daniel Otýs

autor je anesteziolog