Postkomunisté bez sebereflexe

Se zájmem si přečetl Váš článek Hledá se mladá lesbická filozofka z Vietnamu v Respektu č.27/2006. Je to určitá analýza naší dolní sněmovny. Možná by ji chtělo rozšířit, kolik bývalých komunistů je v současném Parlamentu. Podle statistiky před volbami usilovalo o poslanecký mandát dvě pětiny, tzn. 40 % těchto postkomunistů za ČSSD. Mohu jmenovat pana Škromacha, Urbana, např. sedí v poslanecké lavici dlouholetý starosta Podbořan též bývalý člen KSČ, který se stal poslancem za ČSSD ve svých 62 letech. Zmiňujete se o to průměrném věku 48 let a že je sněmovna na stejné věkové úrovni jako Česká národní rada v polovině 80 let a že ve sněmovně nejsou zástupci žádné menšiny? Ale to je přece důsledek postkomunismu! Jak citujete politologa Lukáše Jelínka, většina současných poslanců byla ještě vzdělána v minulém režimu a ovlivněna totalitní ideologií. To souvisí i s celkovou poltickou kulturou. Vždyť přece jenom to, že poslanci ČSSD při volbě předsedy Poslanecké sněmovny (p. Němcové) při tajné volbě ani do urny svoje hlasovací lístky nevhodili a museli je ukazovat svému vedení, to je absurdní. Co se týče menšin, já sám při posledních komunálních volbách měl na své kandidátce na předním místě mladého Roma, kterého jsem dobře znal, pracovitého, poctivého i občané ho znali, neměl ale šanci. Jsem přesvědčen, že je to chyba všech politických stran, že si na kandidátky nedávají jak Romy, nebo cizince, kteří mají již naše občanství, o ženách ani nemluvě. Vím, že naše společnost je zatvrzelá ale vstup Zelených do Parlamentu je pozitivní posun. Proč Vám to vše píši? Sám jsem bývalý komunista, který se kdysi na stránkách Respektu omluvil a omlouvám se stále, když mluvím s někým, kterému minulý režim ublížil.

Osobně se domnívám, že vliv bývalých komunistů, kteří jsou na místech jak v hospodářské sféře tak na školách, univerzitách nebo v politice, státní správě, včetně kulturní i sportovní oblasti, negativně ovlivňuje atmosféru v této zemi. Ti neudělali žádné pokání, žádnou reflexi, jenom přenesli negativní jevy, korupci, klientelismus, osobní zájmy nadřazené obecním do nové doby. Četl jsem nedávno zkušenosti mladé germanistky, která vystudovala Humboldtovu univerzitu a ucházela se o místo na dvou našich univerzitách. Mluví o zkušenostech s tzv. mobbingem, šikanou, nemožností uplatnit nové formy ve svém oboru. Mluví o tzv. Pretoriánech starého režimu, kteří se stále drží zásady získat moc a co nejdéle přežít. Závěrem dodává, "že mnohé v této zemi stále ještě ovládá duch režimu starého…“

Obávám se, že naše mladá generace se nebude nás starých ptát co to byl komunismus, tak jako se ptali mladí Němci kdysi svých rodičů, co to byl nacismus a ptají se dodnes. Bez přiznání viny, pokání a pokory není svobody. Cítím, že další generace naší společnosti, tak jako řady generací minulých opět uhnula a opět žije z kompromisu.

Bohumil Řeřicha