Měl jsem v 60. letech k Šikovi natolik blízko, že nemohu ke Kosatíkovu článku mlčet. Stručně alespoň několik hlavních výhrad.
Vytýká-li Kosatík Šikovi, že si v 60. letech nepřál vrátit režim ke kapitalismu, ignoruje tím tehdejší československý vnitropolitický kontext (zejména masovou podporu hnutí za demokratickou obrodu socialismu s lidskou tváří), ale i tehdejší geopolitickou situaci.
Podle Kosatíka se Šik od konzervativních novotnovců až tolik nelišil. Pravdou je, že pokládal Novotného a jeho spojence za hlavní překážku na cestě k prosazení (nejen) ekonomických reforem. A podle toho i konal. Je například všeobecně známo, že na dvou zasedáních Ústředního výboru KSČ na přelomu let 1967 a 1968 měl Šikův příspěvek možná i rozhodující podíl na pádu Novotného vedení.
Faktům zcela odporuje tvrzení, že Šika nikdy nenapadlo komunikovat s lidmi mimo stranu. Skutečnost byla kardinálně opačná. Už před rokem 1968 objížděl Šik s výkladem reformních kroků desítky závodů v celé republice, doceňoval plně význam masové podpory lidí pro úspěch reformy, mnohokrát vystupoval v televizi, nemluvě o celé záplavě publikací v tištěných médiích.
Poznatek, že hluboké příčiny potíží československé ekonomiky spočívají ve vadách ekonomického systému, začal krystalizovat v ekonomické obci už koncem 50. let a vlastně stál u samotného zrodu reformních snah. Právě jím prosadil Šik proti novotnovcům nutnost zahájit práce na zásadních systémových změnách a ustavit potřebné expertní týmy. Podle Kosatíka dospěl Šik k poznání, že vada je v systému, teprve až těsně před listopadem 1989.
Obávám se, že Kosatíkův článek Respektu k respektu u čtenářů neposloužil a autor si spíše pokazil svou profesionální prestiž.
Otakar Turek
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
