Ministr Leoš Heger se rozhodl, že je nutné stanovit standardy a nadstandardy, tedy určit od stolu, co musí zdravotní pojišťovny proplácet a co si musí zaplatit pacient ze svého. Konečně! Ale takový centralistický, socialistický direktivismus, typický pro levicové myšlení, které si neváží přirozených vztahů a občanské svobody, je riskantní.
Určíme-li tyto standardy a nadstandardy zákonem, bude to velmi nebezpečně nepružné, neboť tyto parametry se budou muset velmi rychle měnit podle aktuálních ekonomických možností jednotlivých zdravotních pojišťoven. Proto jsem přesvědčen, že tyto standardy musí stanovovat jednotlivé zdravotní pojišťovny za prostého ekonomického dozoru státu. Navíc touto cestou se naše pojišťovny konečně dostanou do skutečné vzájemné konkurence, která je přirozeným zdrojem kvality, úspornosti a odpovědnosti.
Pozoruhodné je, jak zaznamenává autorka článku Hana Čápová, že lékaři většinou odmítají určovat, co musí zaplatit pojišťovny a co musí zaplatit pacienti. Pochopitelně. Moudrý lékař si uvědomuje, že je na jedné lodi se svým pacientem. Pacienti a lékaři se musí postavit proti tomu, že stát a politici nedokážou dostatečně ohlídat ztráty z peněz vybraných na naše zdraví, které údajně dosahují až padesáti miliard korun ročně – jak tvrdili někteří ekonomové, zdůvodňující tím nezbytnost provedení Julínkovy reformy.
MUDr. Bohumír Šimek
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
