Seriál týdne: Pluribus potvrzuje, že je Vince Gilligan seriálový vizionář 

Chce to mít odvahu natočit seriál jako Pluribus. Využít bianco šek, vystavený Apple TV+ na základě seriálových hitů Volejte Saulovi a Perníkový táta, k realizaci projektu, který jde proti poetice, vyprávění i konstrukci postav, jež z jejich autora udělaly jednoho z nejoceňovanějších současných scenáristů. Vince Gilligan ale dělá to, co doposud: jde si bez zachvění vlastní cestou. Skoro jako jeho seriálová postava Paraguayce Manousose, jež si v nových pořádcích zvolí pro své žití totální izolaci.

Pokud zápletka a nálada prvních dílů seriálu Pluribus něco připomíná, pak jsou to Akta X, na nichž Gilligan kdysi pracoval jako scenárista. Mimozemský virus přeprogramuje lidstvo na jeden šťastný kolektiv. Všichni lidé jedna mysl jsou. Kakofonii individualit nahradila tichá utopie hromadné harmonie mírumilovného úlu. Všichni jsou hodní. Pracují efektivně. Války skončily. Lidstvo je vyléčeno.

Z neznámého důvodu je ale několik lidí vůči viru imunních. Patří k nim úspěšná autorka fantasy romancí Carol Sturka (Rhea Seehorn), jejíž křičící tvář je vizuálem seriálu. Invazivní kolektiv jí dělá, co jí na očích vidí. „Chceme jenom pomoct, Carol,“ zní znepokojivý refrén. Jde přitom o snahu nalézt „léčbu“, která by i tuto naštvanou ženu spojila s celkem. Pro mizantropa jako ona je ale taková nabídka noční můrou. Nemalou část seriálu se snaží svého úslužného protivníka pochopit, aby mohla vše vrátit do starých pořádků. Jenže Carol není Manousos a izolace není pro každého…

Výchozí situace jako by slibovala metaforickou reflexi současného světa. Nic takového ale Gilligan nedělá. Jde víc o portrét osobnosti pod tlakem nepředstavitelných okolností, který se proměňuje s novými informacemi. Pluribus je vystavěný metodicky, často extrémně pomalu, antidramaticky. Komické momenty střídá bezvýchodnost. A Gilligan, zapřisáhlý odpůrce generativní umělé inteligence, jež mění rozmanitost na bezduchou jednotu, pokládá znepokojivé otázky. Proč by někdo nechtěl nekonečné štěstí? Pokud jsme jedné mysli, je to vůbec ještě lidské? Není právě vnucená harmonie hrůzná? Pluribus není bez chyby. Ale dokonalost není všechno. Jeho nepředvídatelnost, pohyb proti očekávání i pravidlům, jak má vypadat televize, přinášejí potěšení, jaké neumí zařídit ani mimozemský virus.