Ubránilo by se Česko dronům?

Už rok poté, co Rusko zaútočilo na Ukrajinu, bylo jasné, že klíčovou zbraní války se stávají drony. A jeden z představitelů zdejších bezpečnostních složek to také vyzkoušel. Za 15 tisíc korun koupil bezpilotní prostředek a vyslal ho do vzduchu simulovat útok na vojenský sklad, aby zjistil, jak rychle ho dokáže jeho ochrana eliminovat. „Trvalo to osmnáct a čtvrt minuty, než se to ke mně přes různé stupně velení dostalo. Když se mě z ostrahy ptali, co mají udělat, přikázal jsem – okamžitě zničit. Třikrát se ujišťovali, než ho trefili. Hrozně dlouhá doba,“ popisuje důstojník tehdejší zkušenost s připraveností Česka na obranu proti dronovým útokům.

Bezpilotní stroje mezitím prošly překotným vývojem: nejenže jsou výrazně rychlejší a existují již i drony s proudovým pohonem; díky novým systémům je také mnohem těžší je detekovat. Drony se staly masovou, levnou a nejefektivnější údernou zbraní na frontové linii schopnou finančně vyčerpávat protivníka vyřazováním drahé vojenské techniky – a v poslední době zapojují do vyhledávání i ničení cílů už i umělou inteligenci. To vše z dronů dělá ideální prostředek i pro záškodnické akce. 

A to v situaci, kdy několik evropských premiérů a prezidentů aktuálně varovalo, že v následujících měsících by právě jejich prostřednictvím mohlo Rusko podniknout velký útok na Evropu, přičemž řada možných terčů je v Česku, ať už jde o sklady zbraní, vojenská letiště nebo přepravní cesty vojenského materiálu pro Ukrajinu. Respekt v uplynulých týdnech mluvil s desítkami vojáků a expertů, kteří popisují vážnost těchto rizik, současně nepřipravenost Česka jim čelit i mlčení řady zodpovědných politiků a úředníků. 

Stačí pár minut

„Druhořadí agenti“ spojení s Ruskem, jež ruské tajné služby většinou verbují pro provádění sabotáží, jen za poslední měsíc a půl poslali drony nad Evropu třináctkrát. Na základnu německého Bundeswehru v Mechernichu, kde je zařízení související s údržbou protiraketových systémů Patriot; ve španělské Malaze byl na letišti nalezen dron u přistávací dráhy a další ruské bezpilotníky opakovaně narušily vzdušný nebo námořní prostor Pobaltí, Moldavska i Polska. Nejzávažnější incident ohlásili ministři německé vlády: v září přišli s důkazy, že dronový útok proti nákladním letadlům s municí a zbraněmi na letišti v Lipsku zosnovalo Rusko. K explozi nedošlo jen kvůli vadnému odpalovacímu mechanismu.

Mezinárodní institut pro strategická studia krátce předtím zveřejnil analýzu 144 podezřelých dronových incidentů v Evropě od roku 2024 do února 2026. Přibližně 48 procent se týkalo vojenských zařízení a 18 procent civilních letišť. A je jen otázkou času, kdy by k něčemu podobnému mohlo dojít i v tuzemsku, shodují se zdejší bezpečnostní experti. Zvlášť když není obtížné vytipovat si terč pro útok – stačí pár minut na chytrém telefonu.

Úřad pro civilní letectví ve spolupráci s Řízením letového provozu ČR a ministerstvem dopravy spustil v září 2025 mobilní aplikaci DroneMap, jež slouží jako oficiální veřejný informační systém se závaznými zeměpisnými zónami pro drony. Každý amatérský milovník bezpilotního létání může vidět, kde se smí jeho stroj vznášet a kde je to naopak zakázáno. Co může být užitečná pomůcka k dodržování zákona, je však v rukou potenciálního útočníka lehce zneužitelné.

Po spárování aplikace s Google mapami kdokoli získá přehled o poloze utajovaných vojenských muničních skladů, vojenských letišť nebo jiných zranitelných objektů kritické infrastruktury, nad nimiž se drony nesmí pohybovat. Podobnou aplikaci provozuje i sousední Polsko a některé další země, ale tam Google na žádost úřadů rozmazává satelitní zobrazení stovek objektů důležitých pro obranu a bezpečnost státu. V Česku dlouhodobě platí rozvolněnější pravidla. Od loňska zákon jen zakazuje pod hrozbou statisícové pokuty fotit nebo filmovat vojenské objekty. 

„Řada politiků má pocit, že není potřeba nic moc dělat, že se nám útoky nějak vyhnou. Tenhle přístup ještě posiluje postoj premiéra Babiše, který dokola zdůrazňuje, že je potřeba mír. Bezpečnost je pro něj na okraji zájmu, takže potřebná opatření se přijímají jen pomalu. Nikdo se do nich nehrne,“ říká v úvodu citovaný důstojník, který chce zůstat kvůli pokračující práci pro stát v anonymitě. „Máme dlouhodobý skluz. Po kamufláži s dronem jsem nechal zadat analýzu, jak by měla vypadat efektivní protidronová obrana. I předchozí vláda to odmítla, když zjistila, že to jde do stovek milionů, že je to finančně nákladné.“

Vojáci i znalci bezpečnostního prostředí mluví o tom, že v důsledku toho vojenským objektům a kritické infrastruktuře chybí vícevrstevnatá obrana. Armáda má nedostatek raket, jež by dokázaly ve středních výškách drony sestřelovat, letiště postrádají ochranné sítě schopné drony zachycovat, ostraha není vybavená účinnějšími zbraněmi, jako jsou pušky s fragmentační protidronovou municí a brokovnice, jež zvyšují možnost zásahu. Je také nedostatek přístrojů, které by včas dokázaly přílet dronů detekovat. A současná vláda, v níž ministerstvo obrany drží proruská SPD, se navíc v této situaci systematicky brání výměně zkušeností s těmi nejpovolanějšími – Ukrajinci.

V této situaci není příliš konkrétní ani nový náčelník Generálního štábu Armády ČR Miroslav Hlaváč. V nedávném rozhovoru pro Respekt na námitky ohledně dronové nepřipravenosti řekl, že přemýšlí, jak zabezpečit vojenskou infrastrukturu a jak vše vylepšit. „Žádná země na světě, ani Izrael, nemá nepropustný systém protidronové a protivzdušné ochrany. Riziko můžeme a musíme minimalizovat. Nesmíme se ale dívat jen jedním směrem a čekat, že hrozba přijde z východu. Dnes si může dron pořídit a sestavit v podstatě kdokoli. A právě s tím musíme počítat,“ uvedl. „Nestojíme, nepřešlapujeme a zabýváme se tím velice seriózně.“

Beze zbraní a školení

Mezery v obraně vojenských objektů ukazují dva případy na vojenském letišti v Čáslavi, budoucím domovském přístavu supermoderních F-35. Loni v zimě do areálu pronikl neznámý muž, ukradl jedno ze zaparkovaných aut, se kterým jezdil po ploše, a pak nepozorovaně zmizel, aniž se ho vojenské policii podařilo vypátrat. Předtím, jak tvrdí zdroje Respektu z vojenského prostředí, skupina mladých lidí z recese nabarvila narůžovo malý dron, nerušeně s ním dosedla u jednoho ze stojících letadel a spustila z něj hlasitou hudbu. Kdyby na něm byla výbušnina, mohl způsobit masivní škodu. 

Pro některé stroje, jako jsou bojové vrtulníky Mi-171, zase nejsou na jejich současném letišti v Náměšti nad Oslavou dostatečně velké úkryty, proto stojí dlouhodobě venku a vystavují se možnému zásahu. Zčásti to platí i pro letadla L-159, která se sem přesunula kvůli modernizaci letiště v Čáslavi: jejich manipulace při přesunu do ochranných úlů je na zdejším letišti zdlouhavá, proto zvlášť v teplých měsících zůstávají i přes noc venku.

Zranitelnost na letištní ploše by mohly zčásti eliminovat protidronové sítě, ale ani ty dosud nebyly pořízeny. Některé ochranné prvky sice jsou k dispozici, ale ne vždy jsou využívány. V Čáslavi je pořízen vůz se sledovacím mobilním systémem, jehož součástí je elektrooptická hlavice schopná drony včas detekovat, podle zdrojů Respektu je však často zaparkovaný v objektu pro hasiče. 

„Letiště v pravidelných intervalech objíždí jen hlídka, ale vzhledem k tomu, že jedou v autě a svítí, je to spíš prevence,“ shrnuje jeden z informovaných vojáků. „Často nemají ani brýle na noční vidění a jsou vybaveni převážně pistolemi. Účinnější brokovnice jsem u nikoho neviděl. Každý hangár má také svého dozorčího, který při příchodu do služby nafasuje zbraň a 24 hodin objekt střeží, v podstatě však nemá odborné školení na eliminaci útočníka, natož dronu.“ Velitelé se veřejně nechtějí o ostraze vojenských objektů bavit s tím, že se jedná o utajované skutečnosti. 

Někteří z nich pak mimo záznam říkají, že jim chybí vybavení, další mluví s jistou laxností o tom, že to stávající zatím není potřeba využívat naplno, když na letiště dosud nikdo nezaútočil. Loňská operace ukrajinské tajné služby SBU s krycím jménem Pavučina přitom ukázala, jak rychle lze vyřadit z provozu vojenskou techniku stojící venku. Akce je dodnes označována jako nejlevnější a nejpropracovanější zásah současné války. Ukrajinci v hloubi ruského týlu zničili nebo poškodili 41 ruských bojových letadel – třetinu strategických nosičů ruských raket odpalovaných ze vzduchu na ukrajinská města. 

SBU se podařilo na ruské území propašovat 117 dronů. Na jejich odvoz k letištím najali agenti nic netušící ruské řidiče, kteří je na místo dopravili v kamionech. Ukrajinci je poté na dálku dopředu načasovaným povelem vypustili a pak už jen z řídicího centra sledovali, jak ničí letadla. Vojenští analytici od té chvíle mluví o tom, že k podobnému napadení může dojít kdekoli na světě a v podstatě kýmkoli. Stačí rychle přistavit kamiony nebo mít drony „uložené“ a připravené v soukromém domě či skladu poblíž letiště, a to i dlouho dopředu před akcí.

Několikrát to zapípalo

Kromě vojenských objektů mohou být prvořadým zájmem ruských sabotérů či útočníků logicky i páteřní a zároveň symbolické instituce státu, jako je sídlo prezidenta, Úřad vlády, ministerstva. Lidé obeznámení s jejich ochranou Respektu popisují, že mají sice k dispozici zařízení schopné zachytit blížící se drony. Paradoxně však jen typy, které mají zabudovanou aktivní dálkovou identifikaci, tzv. RID – digitální značku, kterou Evropská unie od ledna 2024 požaduje. Nic takového ruské drony v sobě samozřejmě nemají, a na zdejších běžně používaných detekčních přístrojích tak vidět nejsou.

„Několikrát to na Hradě zapípalo, když někdo z turistů vypustil dron a fotil si z něj památky. Dotyčný bezpilotník měl v sobě vždy kód RID, proto o něm věděli. Propracovanější ochranu zatím nemají a ani jinde není,“ říká představitel bezpečnostní komunity obeznámený s ochranou Hradu a Úřadu vlády. Policie nebo armáda sice mají několik sofistikovanějších systémů schopných detekovat i neoznačené drony, ale ty nejsou běžně připravené u veřejných institucí, pokud bezpečnostní složky nedisponují aktuálním poznatkem o hrozícím útoku. Napadení však může přijít nečekaně a bleskově.

Politici a špičky armády přes všechny nedostatky mluví o tom, že zdejší schopnosti obrany proti dronům postupně rostou. „Nemyslím, že by armáda zaspala, intenzivně spolupracuje s Ukrajinou, sbírá zkušenosti, v rámci různých cvičení jsou připravováni operátoři, probíhá spolupráce s českým a zahraničním obranným průmyslem, pracuje se na urychleném vývoji dronů a antidronů,“ říká Respektu prezident Petr Pavel coby vrchní velitel armády. 

Opírá se o několik konkrétních věcí. Po Vojenské policii by zákonnou možnost sestřelovat drony měli získat i civilní policisté a provozovatelé kritické infrastruktury. Ministr obrany Jaromír Zůna chce do dvou let koupit pro armádu tři tisíce dronů, aktuálně probíhá experimentální cvičení Drone Shield 2026, při němž vojáci ve vojenském újezdu Březina u Vyškova trénují práci s bezpilotními stroji a obranu proti nim. A premiér Andrej Babiš na dnech NATO v Ostravě předminulý víkend představil izraelský raketový systém Spyder, jenž nahradí ten stávající a zaostalý ze sedmdesátých let. 

Dohromady má armáda čtyři tato odpalovací zařízení, systém dokáže ve středních výškách sestřelit letadlo, vrtulník, dron i střely s plochou dráhou letu (ve velkých výškách Česko střeží systémy NATO, jako je americký Patriot nebo THAAD). Přesný počet střel do Spyderu ministerstvo obrany nikdy nezveřejnilo, mluví se o pořízení zhruba 120 kusů. Rusko každopádně denně posílá na Ukrajinu desítky až stovky velkých dronů a raket. A stále je modernizuje: nová generace ruských dronů Geran může letět až 600 kilometrů v hodině, takže je výrazně rychlejší než dřívější íránské Šáhidy, které Moskva používala. 

A jak ukázal červencový incident, kdy v jihoukrajinském Záporoží malý ruský dron zaútočil na čerpací stanici a zemřeli při tom tři lidé včetně devatenáctileté studentky, Rusové začali nasazovat i stroje řízené umělou inteligencí. Podle ukrajinských vyšetřovatelů dron nejprve dostal instrukce, kam má letět, a jakmile se přiblížil cílové oblasti, umělá inteligence už sama vybrala objekt k zásahu – v tomto případě nádrž s propanem u benzinové stanice. To je podstatný rozdíl oproti dosavadním technologiím. Nikoli operátor, ale AI z možných vložených cílů identifikuje, který je v daný moment nejlépe dosažitelný, a na něj se zaměří. 

„Umělá inteligence nabývá na významu zejména v situacích, kdy se dron ocitne pod vlivem prostředků elektronického boje a operátor nad ním ztratí kontrolu v důsledku přerušení spojení. V takové situaci může počítačové vidění zajistit navedení v závěrečné fázi letu, to umožní dronu pokračovat k cíli a provést úder,“ říká Respektu k výhodám AI řízených dronů ukrajinský vojenský expert Oleksandr Kovalenko s tím, že umělá inteligence zlepšuje i ovládání rychle letících dronů, jež lidský operátor nedokáže tak dobře řídit.

Dva roky versus jedno dopoledne

Na Ukrajině vznikly kvůli překotnému vývoji a intenzivní potřebě bránit se ruské přesile samostatné Síly bezpilotních systémů, jež se specializují na drony a robotické systémy, stejně tak tu fungují mobilní palebné skupiny, jejichž primárním úkolem je boj proti dronům a dalším vzdušným hrozbám. Většina evropských zemí včetně Česka nic takového v institucionalizované podobě dosud nemá. A není tu ani cítit vůle k rychlejší změně.

Znalci zdejší armády mluví o malé odvaze politiků a části generálů učinit důležité rozhodnutí, které by znamenalo zvýšené nároky na již tak deficitní rozpočet. Inovace v tuzemsku táhne uvnitř armády několik desítek až nižších stovek vojáků, kteří se této oblasti věnují i ve volném čase, investují statisíce do nákupu dronů i z vlastních prostředků, společně cvičí a na zapřenou si vyměňují znalosti s Ukrajinci, protože současná vláda o tyto kontakty nestojí. 

Právě tihle vojáci kritizují i dubnové prohlášení ministra Zůny, že armáda pořídí do dvou let tři tisíce dronů. „Takové množství spotřebují ukrajinští bojovníci za dopoledne. My na to budeme čekat dva roky,“ říká jeden ze zdejších dronových specialistů s tím, že jde o zcela nedostatečný počet. „Největší slabina je ale v tom, že armádě zásadně chybí schopnosti s drony pracovat. Jedna věc je, že jich máme malý počet, zásadnější však je, že je málokdo umí ovládat. Ve výcvikových centrech ani nejsou obsazená místa dronových instruktorů. Hodně věcí si děláme sami, na koleni,“ dodává. 

Skupina popisuje i převládající mentalitu dřívějšího způsobu válčení u starší generace politiků a generálů, kteří se soustředí na pořizování tanků, obrněných vozů a letadel. Drony všech různých druhů a velikostí, jež rozšiřují spektrum výzbroje, jsou za nimi stále v závěsu a jejich nákupy jsou v porovnání s dalšími státy pomalé. Aktivní Polsko například zavedlo mechanismus, podle něhož u dronových systémů, které armáda otestovala a doporučila a ministr obrany jejich nákup schválil, není nutné aplikovat zákon o veřejných zakázkách. Komplikací jsou v Česku také nevyhovující a chybějící zákony. I zmíněná norma rozšiřující možnost sestřelení dronů má platit až od poloviny příštího roku.

„Na rozhovor nemám čas,“ reaguje muž zodpovědný za zbrojní nákupy, vrchní ředitel sekce vyzbrojování a akvizic ministerstva obrany Ján Gurník, na otázky Respektu, co říká na časté výtky, že Česko nedělá víc ohledně dronových hrozeb. Stejně odpovídají i vrchní ředitel sekce obranné politiky a strategie ministerstva Jakub Landovský nebo ministr obrany Zůna. Předseda poslaneckého výboru pro obranu Josef Flek z opozičního hnutí STAN po vládě chce, aby ochranu proti dronům a raketovým hrozbám učinila v obranném plánování prioritou. „Potřebujeme především dostatek levných a účinných prostředků, které umožní reagovat na velké množství cílů, radary schopné odhalovat malé cíle, mobilní systémy protivzdušné obrany a celkově rozvoj schopností boje proti dronům a elektronického boje. Důležité je také pokračovat v pořizování systémů Spyder a zvýšit mobilitu některých současných schopností protivzdušné obrany,“ říká Flek.

Aktuální možnost, jak zlepšit tuzemské dronové schopnosti, představuje tzv. drone deal, jejž české vládě nabídla ukrajinská strana. Rámec dlouhodobé obranné spolupráce zahrnuje možnost společné výroby dronů, transfer ukrajinských technologií a know-how, výměnu zkušeností z bojového nasazení, vývoj protidronových a protivzdušných systémů, výcvik, společný výzkum a export ukrajinských obranných výrobků. 

Drone deal Ukrajinci zatím po světě uzavřeli s deseti zeměmi; většinou s těmi, jež pro jejich technologie mají přidanou hodnotu. Česko je historicky unikátní ve výrobě pasivních, na bojišti neviditelných radarů, především systému VERA od pardubické společnosti ERA. Sdílení této technologie a investice do dronové výroby na Ukrajině výměnou za ukrajinské drony a inovace by se podle vojenských odborníků mohly vyplatit oběma zemím. Ukrajinci však zatím nemají odpověď, jak se k nabídce postaví česká vláda. „Posuzujeme to, uvidíme,“ říká bez bližšího upřesnění ministr Zůna, který nedávno zamítl Hlaváčovi cestu na ukrajinskou bezpečností konferenci YES, kde se řešily právě pokročilé dronové technologie.