ALBUM TÝDNE: Proč Josefina Dusk už dávno nezná svoje tělo
Vznikalo ve studiu na půdě venkovského domu ve chvílích, kdy miminko spalo. Nové album Josefiny Dusk nazvané méh₂tēr tentokrát přináší nejen podstatnou část písní v češtině, ale také vychází ze zkušenosti těhotenství, porodu a mateřství. Osobitá popová písničkářka stojící tak trochu mimo všechny zdejší scény svoji hudbu vždy odvozovala od pohybu a naladění se na tělo. Skládala ji ve spojení s tancem a fyzickým projevem; často to bylo právě gesto, které určovalo melodii. Není tedy divu, že se těhotenství i porod jeví jako mezní tělesné zážitky žádající si zpracování.
„Kecáš, kecáš, kecáš,“ rozbíhá se úvodní techno balada, v níž se dětská řeč „běž-už-ale“ kombinuje s absolutním vyznáním: „Já nechci žít bez tebe.“ Říkanka Berany, berany, duc otevírá další píseň, která funguje jako jakési zaříkávadlo: „Magicky, magicky zmiz. Moje nervy už stoupají tam, netuším, netuším kam. Moje tělo už dávno neznám.“ Láska, zmatení, extrémní výkyvy protichůdných nálad, únava z probdělých nocí i projevy bolesti rozlámaného těla, to všechno se na méh₂tēr střídá a prolíná jedno do druhého.
Nejlépe to vyniká v chytlavé Nebaví, která přináší nejrůznější výčet aktivit a pocitů: „Nebaví mě čekat na dny, kdy bude zas dobře... Nebaví mě bavit se s tebou neupřímně, ne, ne, ne, ne. Nebaví mě skákat do něčeho po hlavě, ne, ne, ne,“ zpívá Josefina Dusk energicky a s odhodláním. Častý výskyt záporu „ne“ zde není ani tak výrazem vzdoru jako spíš procesu sebepoznání a uvědomování si, co je důležité a co ne. Přesně v duchu kréda, že právě „ne“ z nás dělá to, co jsme, a ochraňuje nás. Krátce nato se album překlopí do angličtiny, ale poetiku si stále udrží. V písni Smoob o kouzelné mouše pak překvapivě hostuje rapper Cringe Prince.


Josefina Dusk už na minulých nahrávkách ukázala, že umí přeložit složité, úzkostné či panické stavy do několika úderných srozumitelných slov na pomezí dětské říkanky a z ní pak udělat zpěvný refrén. Na méh₂tēr tuto schopnost prohlubuje a potýká se s tím, jaké fyzické i psychické proměny s sebou nese být matkou.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.



















