0:00
0:00
Kultura4. 1. 20262 minuty

ALBUM TÝDNE: Proč Josefina Dusk už dávno nezná svoje tělo

Vznikalo ve studiu na půdě venkovského domu ve chvílích, kdy miminko spalo. Nové album Josefiny Dusk nazvané méh₂tēr tentokrát přináší nejen podstatnou část písní v češtině, ale také vychází ze zkušenosti těhotenství, porodu a mateřství. Osobitá popová písničkářka stojící tak trochu mimo všechny zdejší scény svoji hudbu vždy odvozovala od pohybu a naladění se na tělo. Skládala ji ve spojení s tancem a fyzickým projevem; často to bylo právě gesto, které určovalo melodii. Není tedy divu, že se těhotenství i porod jeví jako mezní tělesné zážitky žádající si zpracování.

„Kecáš, kecáš, kecáš,“ rozbíhá se úvodní techno balada, v níž se dětská řeč „běž-už-ale“ kombinuje s absolutním vyznáním: „Já nechci žít bez tebe.“ Říkanka Berany, berany, duc otevírá další píseň, která funguje jako jakési zaříkávadlo: „Magicky, magicky zmiz. Moje nervy už stoupají tam, netuším, netuším kam. Moje tělo už dávno neznám.“ Láska, zmatení, extrémní výkyvy protichůdných nálad, únava z probdělých nocí i projevy bolesti rozlámaného těla, to všechno se na méh₂tēr střídá a prolíná jedno do druhého.

Nejlépe to vyniká v chytlavé Nebaví, která přináší nejrůznější výčet aktivit a pocitů: „Nebaví mě čekat na dny, kdy bude zas dobře... Nebaví mě bavit se s tebou neupřímně, ne, ne, ne, ne. Nebaví mě skákat do něčeho po hlavě, ne, ne, ne,“ zpívá Josefina Dusk energicky a s odhodláním. Častý výskyt záporu „ne“ zde není ani tak výrazem vzdoru jako spíš procesu sebepoznání a uvědomování si, co je důležité a co ne. Přesně v duchu kréda, že právě „ne“ z nás dělá to, co jsme, a ochraňuje nás. Krátce nato se album překlopí do angličtiny, ale poetiku si stále udrží. V písni Smoob o kouzelné mouše pak překvapivě hostuje rapper Cringe Prince.

↓ INZERCE

Josefina Dusk už na minulých nahrávkách ukázala, že umí přeložit složité, úzkostné či panické stavy do několika úderných srozumitelných slov na pomezí dětské říkanky a z ní pak udělat zpěvný refrén. Na méh₂tēr tuto schopnost prohlubuje a potýká se s tím, jaké fyzické i psychické proměny s sebou nese být matkou.

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 160 Kč/měsíc

Mohlo by vás zajímat

Respekt Obchod

Přejít do obchodu
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně, 10.3. 2026

Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně

Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.

Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.

"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.

Milan Jaroš10. 3. 2026