Kdybych nedělal hudbu, tak by mi jeblo

Jsou dvě otázky, které nerad dostává. „Když se mě někdo zeptá na konceptuální umění, nebo na to, jestli má být umění politické, tak rovnou říkám na shledanou,“ prohlásí poťouchlým tónem Matej Myslovič – výtvarník a rapper vystupující pod jménem Edúv Syn, a dělá, že se zvedá od stolu a odchází. Hned však znovu usedne a směje se.

Jsou to otázky, jež ho nudí, ale novináře snadno napadnou. Podobně jako ve stejný čas hudebník Fvck_kvlt, i Edúv Syn vyrostl ze slovenské punkové scény, ovšem vzepřel se vůči jejím omezením tím, že v roce 2019 vyměnil kapelní život a kytarovou hudbu za rap. Takový, který v sobě spojuje jak umělecké cítění, tak subkulturní přístup. Na jedné straně svoji tvorbu umí použít politickým způsobem, na straně druhé zachází se svými nahrávkami a texty v podstatě výtvarnou technikou a nechce se nechat spoutat jednou poetikou. V tom nemá Edúv Syn srovnání – a podle nahrávek i při osobním setkání je zjevné, že si tvoří svůj vlastní osobitý svět a pobývá v něm. 

Tam, kde novou slovenskou punkrapovou scénou spříznění Fvck_kvlt nebo Adam Dragun z Berlin Manson spoléhají v textech na srozumitelnost, u Edova Syna se každodenní zážitky roztékají do psychedelických. Realita tu je vždy trochu na pomezí halucinace a mezi denním sněním a nočními můrami vede jen tenká hranice. Rap Edova Syna je rap divoké mysli, která si nedokáže dát pauzu.