O síle dobrého společenství
Jestli destruktivní chování Roberta Fica přineslo něco pozitivního, tak názornou ukázku, jak je v demokratické zemi vše propojené
Napadlo by vás ještě před pár dny, co dokáže křída? Jeden nápis kritizující politiku Roberta Fica, který napsal na cestu před školou gymnaziální student, a následná vyhrocená reakce vládních politiků i policie spustily na Slovensku malou revoluci. V tom je poučení i pro nás. Někdy mají lidé pocit, že jsou na všechny starosti světa sami, ale když to nejméně čekají, odpoví na jejich volání do tmy lidé z nejzazších koutů společnosti. Platí to i o Česku.
Na každém záleží, jestli bude spíše pěstovat svou samotu, nebo naopak usilovat o to, aby se stal součástí společenství. Obojí má své výhody i nevýhody. Tím, jak se vyhrocuje politická debata, odvozuje se mnohdy identita jednotlivců od politických stran. To pak napětí eskaluje ještě víc. Jedni občané křičí na druhé: Doteď jste vládli vy, nyní povládneme my. Fakticky je to samozřejmě nesmysl, vládnou strany a jejich politici. Výzkumy jasně ukázaly, že voliči končící vlády s ní byli v mnoha konkrétních tématech nespokojení. Prostě ve volbách vybírali z nabídky a tahle se jim zdála o něco lepší, než nabízela konkurence.
Podivné zaměňování rolí podporují i politici, Andrej Babiš nedávno na tiskové konferenci řekl novináři Radku Bartoníčkovi, že prohrál volby. To je absurdní verdikt, ale vychází z potřeby budovat dojem jakéhosi spiknutí všech proti ANO.


Každé vládnutí přináší zklamání, proto není zdravé ztotožňovat svou občanskou identitu s konkrétní stranou. Naopak velký smysl dává spojování se v různých občanských aktivitách. Debata by se neměla zužovat jen na praktickou agendu, třeba jak vysoké mají být daně či kolik postavit dálnic. Život, i ten veřejný, nabízí mnohem širší rozměr. Například akce připomínající 17. listopad ukazují, že některé zdejší občany spojuje širší předivo.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu

















