Co nesmějí říct tajné služby Okamurovi

Tento týden se naplno začíná rodit možná koaliční vláda ANO, Motoristů sobě a SPD, jejíž ideový základ tvoří populismus a extremismus. Důležitým stavebním kamenem pro naplnění stranických dohod se stane volba předsedy Poslanecké sněmovny. A jakkoli se často mluví hlavně o kontroverzních kandidátech na ministry, může právě tento post, který má dostat předseda SPD Tomio Okamura, představovat skutečné ohrožení bezpečnosti státu. 

V roce 2022 úředníci ministerstva vnitra napsali do zprávy o extremismu o SPD tato slova: „Nadále bylo možné sledovat předsudečně nenávistné projevy v rámci xenofobně populistické scény. Objevovaly se antisemitské konspirační teorie, novinkou se staly výpady proti Ukrajincům. (...) Dominanci v tomto spektru si udrželo hnutí Svoboda a přímá demokracie.“ SPD se odvolala k soudu, ale ten dal vnitru nedávno za pravdu.

„Soud dospěl k závěru, že žalobce (SPD) se ve sledovaném období ve veřejném prostoru dlouhodobě prezentoval výroky, které lze označit za předsudečně nenávistné,“ řekla soudkyně Jitka Poláchová s tím, že si je sice vědoma jiného osvobozujícího rozsudku v téže věci – jiný soud dal SPD za pravdu, že dva roky před tím znaky extremismu nenaplňovala. Tomio Okamura se svými spolustraníky se však v mezičase zradikalizoval, když do vyjadřování partaje vstoupilo téma války na Ukrajině a ukrajinských uprchlíků. 

Nejde pouze o nesnášenlivou rétoriku a o to, kdo by se stal jedním ze symbolů českého státu. Okamura by jako třetí nejvýše postavený ústavní činitel měl přístup k nejcitlivějším a nejutajovanějším informacím ohledně národní bezpečnosti. Dosavadní praxe byla taková, že pokud o to předsedové Poslanecké sněmovny a Senátu požádali, dostali kdykoli možnost nahlédnout do tajných materiálů kontrarozvědky, rozvědky i Vojenského zpravodajství. A měli tak mimo jiné přehled o tom, kdo pracuje pro ruskou nebo čínskou špionáž.

Ministerstva – především zahraničí, vnitro a obrana – jim zároveň poskytovala podobné dokumenty o velkých zbrojních zakázkách (nákupu F-35) nebo analýzy NATO ohledně ruské agrese vůči Kyjevu. Šéfové obou komor se také začali scházet s představiteli dalších aliančních parlamentů a sdíleli s nimi tajné informace o Ukrajině, Rusku a obraně Evropy, které slouží mimo jiné ke koordinaci snahy o zastavení Putinovy války. 

Teď ale nastává zcela nová situace, kdy jeden z možných příjemců těchto citlivých zpráv sám představuje bezpečnostní problém. Okamura totiž jednoznačně prosazuje ruské zájmy. Hlavním geopolitickým cílem diktátora Vladimira Putina je kromě pohlcení Ukrajiny také rozšíření ruského impéria do střední Evropy. To se mu může povést jedině tehdy, pokud bychom opustili Severoatlantickou alianci – a přesně tuhle politiku Okamura a SPD dlouhodobě hlásají. „Jsem pro vystoupení z EU a u NATO bych pocitově hlasoval také pro vystoupení, protože mám rád neutralitu typu Rakouska a Švýcarska,“ řekl už před časem šéf SPD.

Nic jako neutralita zmíněných zemí však v našem prostoru není možné. Opuštění NATO a EU znamená jediné – stát se kořistí Ruska, potažmo se přimknout k Moskvě. V SPD jsou totiž ještě radikálnější politici než Okamura – například poslanec Jindřich Rajchl, který o ukrajinském prezidentovi Volodymyru Zelenském, jenž vede obranu své země proti vyhlazovacímu ruskému tažení, mluví jako o „čistém zlu a válečném zločinci“. 

Tajné služby nemají ze zákona povinnost předávat šéfovi Poslanecké sněmovny utajované informace; zákonnými adresáty jsou vláda a prezident. Okamura se může stokrát hájit tím, že neexistuje jediný důkaz, že by kdy něco vyzradil Rusku. Jeho jasně proruská politika však tohle nebezpečí nese: jedině pokud se jí zřekne, bude to důkaz, že tajné informace v jeho rukou nejsou hazardem s bezpečností státu i aliančních partnerů.  

Pokud o ně šéf SPD požádá, měli by mu tak ředitelé tajných služeb říci „ne“. Jistě, nebude to pro některé z nich jednoduché nejen proto, že takovou situaci zatím podle všeho nezažili. Vláda, kterou šéf SPD bude jistit, by je mohla odvolat. Ale tohle osobní riziko musí podstoupit, v minulosti to takto dokázal ředitel BIS Michal Koudelka, když službu ubránil před proruským prezidentem Milošem Zemanem. Když takto budou postupovat nyní směrem k Okamurovi všechny tajné služby, bude to známkou, že instituce, které vedou, jsou skutečně nezávislé a za každých okolností hájí zájmy této země. Ty totiž v žádném případě nejsou spojené s Ruskem a s politiky, kteří mu nadbíhají.

Dobré čtení přeje

Ondřej Kundra

zástupce šéfredaktora