Čemu se v Římě rozhodně vyhnout

Literární historik Martin C. Putna byl loni v Římě na sabatiklu a v kombinaci s předcházejícími cestami a dlouhodobým studiem historie jednoho z center evropské kultury mu to vydalo na knihu, již Academia vydala ve své průvodcovské řadě. Klasickým průvodcem nicméně není. Není totiž určena pro turisty, naopak se vůči nim už svým názvem otevřeně vymezuje. Turismus je totiž podle Putny „perverze původně hluboce dobré a bytostně lidské ideje putování“. A kde jinde je to tak extrémně vidět než právě v Římě: v aglomeraci se sice unikátně mísí všechny vrstvy evropské kultury od antiky po současnost, ale miliony lidí tu raději stojí hodinové fronty, aby si mohly strčit ruku do maskaronu před kostelem Santa Maria in Cosmedin nebo mobil do klíčové dírky na Aventinu.

Putna zájemcům předkládá návod na méně „insta“ zážitky. Na cestě Římem to nebere geograficky, ale právě po historických vrstvách - „od Romula a Rema po Mussoliniho a Pasoliniho“, jak uvádí podtitul. Většinu z „povinných“ zastávek vynechává a před některými doslova varuje. Třeba u Vatikánských muzeí uvádí, že je jim třeba se „u všech božstev a všech svatých“ vyhnout. A pokud toho nejste schopni, zajděte si do oddělení Museo Pio Cristiano se sbírkou starokřesťanského umění, které leží mimo hlavní trasu a stojí za to.

Kniha sice nenabízí příliš invenční mapky a reprodukované fotografie jsou přiznaně amatérské, neboť je pořídil sám autor. Nicméně víc než kdejaký reprezentativní průvodce už po pár stránkách strhává člověka k cestě po městě, které díky Putnovi bude vnímat novýma očima. Jak v celku, tak v jednotlivostech. Kupříkladu bude vědět, kde začít procházku po Via Appia, ve kterých kostelích najde málo okukovaného Berniniho či Caravaggia, jaké byly atributy papežských rodin, podle kterých se dodnes pozná, co která v Římě postavila, kde je na oltáři namalované vítězství katolíků na Bílé Hoře nebo kterou fresku zdobí nápis „Fili dele pute traite“ čili „Zkurvysyni, táhněte“.

Putna svůj výklad pravidelně střídá se skvěle vybranými citáty klasiků a nevyhýbá se ani svým tradičním ironickým komentářům na adresu katolické církve: „Renesančním papežům a kardinálům je ovšem nutno přičíst k dobru, že aspoň nebyli pokrytci a se svým skutečným životem se příliš netajili, na rozdíl od papežů a kardinálů následujících staletí.“ Poučná i zábavná novinka je zároveň předznamenáním dalšího Putnova titulu, tentokrát zcela seriózního, který v Torstu vyjde už koncem listopadu: půjde o knihu Oni poslední Římané, do níž shrnul svůj výzkum úpadku římské říše.