Kdyby tisíc kolotočů
Studio Immortal Workers proměnilo armádní techniku v pouťovou atrakci
Před sedmašedesáti lety měli divadelníci Jiří Suchý a Ivan Vyskočil vizi: jaké by to bylo, kdyby se najednou všechny zbraně proměnily v hudební nástroje? Sepsali o tom hru Kdyby tisíc klarinetů, která se v roce 1964 stejnojmenným filmovým zpracováním stala celonárodním pacifistickým manifestem. A o čtyři roky později po sovětské invazi bolestným důkazem, že v kruté realitě to chodí úplně jinak než v idealistických uměleckých představách.
Absolventi UMPRUM Matěj Neubert (34) a Jakub Křelina (41) teď přicházejí s obdobnou myšlenkou. „Řekli jsme si, jaké by to asi bylo, kdyby jednou ráno vojáci přišli ke svým tankům a ze všech by byly kolotoče,“ vysvětluje Křelina, který s Neubertem tvoří duo Immortal Workers. Na válečných frontách všude po světě to zatím na takhle radikální obrat nevypadá. Ale Immortal Workers už přicházejí alespoň s jedním prototypem. Svou „mobilní interaktivní sochu“ se symbolickým názvem Game Changer představí na Designbloku v exteriéru před Křižíkovými pavilony, kde si kdokoli bude moci vyzkoušet, jaké je to se rozverně svézt na mašině sloužící původně k zabíjení.
Z lásky a ze zoufalství


Svým uměleckým aktivitám říkají Immortal Workers „edukačně-kultivační projekty“ a pojmenovávají je slovem Shift, čili změna. Poprvé se o ni pokusili ještě na škole, kde Křelina oddiplomoval se sochou Robo Angel, monumentálním objektem v podobě andělského robota složeného z vysloužilých kusů aut. Game Changer na něj navazuje. Neubert školu absolvoval se sněhovým „sjíždědlem“ vyrobeným ze starých lyží, a když se Neubertův otec obou milovníků recyklace po diplomkách před čtyřmi lety zeptal, co by chtěli dělat dál, spontánně z nich vypadlo: „Kolotoč na tanku.“
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
V burce i do nemocnice
Tři zprávy ze světa patriarchátu
Každé varhany mají svou osobnost
Katedrála svatého Víta se po sto letech dočkala nového hudebního nástroje. Zdejší varhany v ničem nepřipomínají hudební nástroj, jaký najdeme na kůru typického českého kostela. Ten zpravidla tvoří několik dřevěných skříní umístěných vedle sebe, nástroj „levitující“ ve svatém Vítu má ale kovové píšťaly obnažené a spojené do jedné řady, jejíž konce jsou připevněné přímo ke stěnám chrámu. Čelo varhan, které návštěvník vidí odspoda, pak svým tvarem připomíná jakousi obří Panovu flétnu ve tvaru motýla. Nástroj je po mnoha odkladech konečně hotový a právě probíhá jeho ladění.


















