Album týdne: Ethel Cain pokračuje v příběhu jedné fatální teenagerské lásky ukončené vraždou
V samém závěru konceptuálního alba Preacher’s Daughter z roku 2022 nechala hlavní protagonistku zemřít rukou jejího únosce. Ten ji nejprve nutil k prostituci, následně zavraždil a snědl. Nyní se Ethel Cain ke svému útrapami stíhanému hudebnímu alter egu vrací a na desce nazvané Willoughby Tucker, I’ll Always Love You vypráví příběh fatální teenagerské lásky, který těmto událostem předcházel.
Hudebnice, písničkářka a producentka Ethel Cain (vlastním jménem Hayden Silas Anhedönia) na svých albech spojuje atmosféru jižanských gotických románů, hororů Stephena Kinga nebo filmů Davida Lynche s náladovými dream popovými a hutnými slowcoreovými sekvencemi. Willoughby Tucker, I’ll Always Love You je už druhé album, které Cain letos vydala, následuje po ambientním a droneovém Perverts – a pokud ji kritika dříve vyčítala přílišné nápodobování Lany Del Rey, pak nyní lze říci, že už zcela našla svůj vlastní výraz.
Novinka se odklání od popovějších momentů, které byly charakteristické pro její ranou tvorbu. Spoléhá na snivost a intenzitu spojenou s absorbováním vlivů slowcoreu, shoegazu a vlastně i hudby Angela Badalamentiho pro Lynchovy filmy. Willoughby Tucker, I’ll Always Love You popisuje nenaplněnou mladickou lásku situovanou do osmdesátých let. Hlavní hrdina Willoughby Tucker snáší týrání svého otce, válečného veterána z Vietnamu. Oba milenci přitom sní o společném útěku, ale než k němu dojde, je on odveden do války, zatímco na ni čeká únosce a osud zachycený na desce Preacher’s Daughter.
„Polož mě tam, kde zeleň štípe, slyším je zpívat: Milovat mě znamená vydržet mě,“ popisuje Ethel Cain v country nasáklém singlu Nettles, kde sama sebe a svoji osobnost přirovnává k pálivým kopřivám. Poslech chvílemi připomíná antickou tragédii a chvílemi true-crime podcast. Postupný rozpad lásky líčí předposlední desetiminutová skladba Tempest, v níž má Cain pro milence beznadějná slova: „Můžu tě uložit do postele, ale nedokážu zařídit, abys usnul.“ Ethel Cain toto vztahové drama naživo představí 1. listopadu ve velkém sále pražské Lucerny.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
V burce i do nemocnice
Tři zprávy ze světa patriarchátu
Každé varhany mají svou osobnost
Katedrála svatého Víta se po sto letech dočkala nového hudebního nástroje. Zdejší varhany v ničem nepřipomínají hudební nástroj, jaký najdeme na kůru typického českého kostela. Ten zpravidla tvoří několik dřevěných skříní umístěných vedle sebe, nástroj „levitující“ ve svatém Vítu má ale kovové píšťaly obnažené a spojené do jedné řady, jejíž konce jsou připevněné přímo ke stěnám chrámu. Čelo varhan, které návštěvník vidí odspoda, pak svým tvarem připomíná jakousi obří Panovu flétnu ve tvaru motýla. Nástroj je po mnoha odkladech konečně hotový a právě probíhá jeho ladění.
