Vítejte na Kypru! A v Turecku

O Kypru jsem toho před služební cestou věděla až žalostně málo. Tento ostrovní stát se dělí na severní, tureckou část a jižní, řeckou – pouze tam moje znalosti sahaly. Ke služebce jsem se navíc přidala velmi nečekaně jen pár dní předem. A hotel, kde bydleli kolegové, byl tou dobou již plný. Tak jsem hledala alternativu, která by nebyla moc daleko od ostatních a zároveň nestála majlant. Pár dní před odletem dal takový úkol docela zabrat, ale narazila jsem na ubytování vzdálené asi 1,5 kilometru od hotelu mých kolegů a navíc s docela férovou cenou. Bez delšího rozmýšlení jsem si řekla „beru“ a začala se chystat do tepla. 

Po příletu na letiště ve městě Larnaka jsme se přesunuli do hlavního města Nikósie, našeho sídla na následující čtyři dny. Po celém dni na cestě (nejdřív v letadle a pak ve vlaku) a po následném pracovním jednání jsme v pozdním odpoledni s kolegy dorazili k jejich hotelu. Kolegové se ode mě odtrhli a já se vydala sama do svého narychlo zarezervovaného hotelu. Procházela jsem centrem Nikósie a rozplývala se nad bujarou atmosférou jedné z hlavních ulic města. Po necelém kilometru mě ale úsměv opustil. Nikósii protíná hranice mezi řeckou a tureckou částí Kypru. A moje ubytování se nacházelo na té turecké – za hranicemi.

Tak trochu v šoku jsem před hranicí, takzvanou zelenou linií, narychlo začala pátrat v batohu po cestovním dokladu. Ten se zde (stejně jako na jiných hranicích) předkládá hned dvakrát – při opouštění řecké části a pak při vstupu na území samozvaného státu Severní Kypr. Nejdřív jsem se vyděsila tím, že každodenní hraniční kontrola mi bude zasahovat do nabitého pracovního programu a že procházení tureckou částí nebude po setmění bezpečné. Můj strach dále umocnil zhruba dvacetiletý muž s tetováním slzy pod okem, který předkládal dokumenty na hranici těsně přede mnou. A tím spíš, když mi je význam tohoto tetování znám – slza pod okem totiž symbolizuje, že mladík někoho zavraždil, nebo se o to pokusil. 

Je až k neuvěření, jak velký rozdíl ve scenerii města může nastat na ploše několika metrů čtverečních. Turecká část Nikósie rozhodně nepřekypuje turisty, roztomilými restauracemi a domky tak jako ta řecká. Nacházela jsem tam spíš vybydlené, polorozpadlé budovy, zkrachovalé podniky, ve kterých zůstalo zboží tak, jak ho tam před lety nechali. Celý kolorit dotvářela banda asi dvanáctiletých chlapců v sotva pojízdném (ale jedoucím) vraku s cigaretami v ústech.