0:00
0:00
4. 5. 20257 minut

Jak slavit tu zvláštní směs radosti a smutku, jež v sobě pojí výročí „osvobození“?

Osmdesát let od konce druhé světové války dává opět šanci zkoumat lekci, již nám zanechala. Potřebujeme jí porozumět víc než kdy dřív

Je to docela úleva, že se nebudeme tento týden propadat hanbou při pohledu na českého prezidenta, jak stojí někde na Rudém náměstí v Moskvě a v podivné společnosti vzdává hold nejnebezpečnější armádě světa. Právě tak to dělala předchozí hlava státu před pěti nebo deseti lety, kdy se slavilo 75. a 70. výročí konce války. Letos česká delegace na rozdíl od Slováků do Ruska nepoletí, ale o to víc můžeme přemýšlet, jak si 80. výročí – stále stěžejní události naší doby – připomenout. 

Co si pamatuji, tak nám to nikdy příliš nešlo. Oslavy konce nacistické okupace měly za vlády komunistů nesnesitelný odér holdu jiným okupantům, kteří sem dorazili v roce 1968. Během těch oslav byly ulice plné jejich rudých vlajek a rudých nápisů slibujících, že tady zůstanou „na věčné časy a nikdy jinak“. Věčnost byla nakonec kratší, než se plánovalo, starosti s oslavami konce druhé světové války ale zůstaly. A z podobných důvodů jako dřív. 

Nacismus jako zkouška

↓ INZERCE

Druhá světová válka byla největším střetem armád v dějinách lidstva, během nějž zahynulo podle odhadů šedesát milionů lidí a došlo k prvnímu organizovanému vyhlazování určitého národa metodami moderní průmyslové společnosti. Zároveň tato válka vytvořila nové uspořádání světa, jež vydrželo čtyři desítky let.

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc