Pirátská strana v roce svých 15. narozenin zažívá turbulentní časy. Nejprve neuspěla v evropských a následně také v krajských a senátních volbách. Den po těch posledních rezignovalo stranické vedení včetně předsedy Ivana Bartoše, který s drobnou přestávkou stál v čele strany po celou dobu jejího fungování. A který se pár hodin po složení partajní funkce skrze telefonát od premiéra dozvěděl, že k poslednímu září skončí kvůli svým problémům s ministerskou agendou i ve vládě.
Část pozorovatelů politického dění přišla s tezí, že takový výčet pravděpodobně znamená konec významu této strany. Stávající stranické špičky si to vyhodnocují jinak a ohlásily, že vyhazov Bartoše je vyhazov Pirátů z vlády a že budou hledat cestu ven z politického kómatu. Jaká tedy byla dosavadní plavba pirátské lodi a kam svůj kurz nasměruje dál?
Brát od ANO a ODS
Piráty poprvé dovezl do Poslanecké sněmovny předvolební autobus, na který si nastříkali žádost voličům: „Pusťte nás na ně.“ (Mysleli tím na politiky zavedených, a tím pádem dozajista zkorumpovaných stran.) Psal se rok 2017 a na veřejnosti se tehdy s odkazem na vyjádření některých držitelů pirátské legitimace ve stranickém diskusním fóru hodně debatovalo, zda volit, či nevolit stranu, kde řada členů hlasitě oponuje českému členství v NATO. Tehdy bylo těžko představitelné, že to jediné, co dnes budou na Pirátech oceňovat občanští demokraté nebo TOP 09 (jejichž zakladatel Miroslav Kalousek byl na zmíněném autobusu vyobrazen jako jeden z trestanců dopadených pirátskou neúplatností), budou dobré výsledky pirátského ministra zahraničí.
Jan Lipavský vstoupil k Pirátům v roce 2015 v době, kdy strana procházela velkou členskou obměnou a kdy se nevypočitatelnost strany pomalu vytrácela. Piráti pod sebou od svého vzniku sdružovali ke středovým lídrům typu Bartoše i extrémy z obou částí politického spektra. Strana o ně „přicházela“ postupně tím, jaká zastávala veřejná stanoviska. Část lidí tak odešla po odsouzení anexe Krymu Ruskem v roce 2014, část poté, co Piráti v době uprchlické krize odmítli využívání běženců k rozsévání strachu. „Ti, kterým nevyhovuje pirátské středové liberální uspořádání – extrémní pravičáci i extrémní levičáci –, ti prostě odešli,“ shrnul to Respektu tehdejší předseda poslaneckého klubu Pirátů Jakub Michálek v roce 2019.
Místo předvolebního „Pusťte nás na ně“ odstartovala pak strana už coby sněmovní opozice (ve volbách získala necelých 11 procent hlasů) docela jinou strategii. Strana, jak Respektu popisovali pirátští představitelé uprostřed prvního sněmovního angažmá, razila strategii, že pokud chce dál růst ve voličské podpoře, a tedy oslovit například voliče hnutí ANO, musí volit umírněnější rétoriku. Silná prohlášení o Babišovi coby ohrožení demokracie vystřídala na datech založená opoziční práce. Kritika elektronické evidence tržeb (EET) – vlajkové lodi premiéra Andreje Babiše – tak nebyla o špehování podnikatelů, jak to podávala ODS, ale o přednesení analýzy vzešlé od najatých matematických analytiků, podle které vládou prezentovaná čísla o pozitivním výběru daní nebyla pravdivá.
Podobně věcně fungoval i Michálkem vedený poslanecký klub. Dvaadvacet pirátských zákonodárců si mezi sebe rozdělilo jednotlivé sněmovní agendy, za které pak ručili a v rámci nichž předkládali pozměňovací návrhy k zákonům. Největší hvězdou, která se v opozičním období vyprofilovala, byla Olga Richterová v sociální oblasti (až do volebního neúspěchu v roce 2021 nejčastěji skloňovaná kandidátka na ministryni práce a sociálních věcí).
Strategie se ukázala jako úspěšná a na jaře 2021 naměřila Pirátům agentura Kantar 22 procent voličské podpory, čímž se na prvním místě preferencí od roku 2014 poprvé objevil někdo jiný než ANO. Právě od něj a od ODS Piráti čerpali nejvíce hlasů. Strana se vezla na vysoké vlně popularity, uzavřela předvolební koalici s rovněž oblíbeným hnutím Starostů a nezávislých (STAN) a v zahraničním tisku se tu a tam objevovaly reportáže o té podivné zemi, kde se vedle těžkotonážního putinovského trolla a prezidenta Miloše Zemana možná stane premiérem štíhlý, Západem odkojený mládenec s dredy do půl zad.
Blažek jako partner
Z těchto snů drsně sešlo: naprostou většinu mandátů získali ve volbách členové koaličního STAN, zatímco Piráti zasedli v nové sněmovně pouze čtyři. Strana si vypracovala analýzu, podle níž za jejím špatným výsledkem stála individuální kroužkovací kampaň Starostů, a uvnitř partaje proběhla bouřlivá diskuse o tom, zda mají takto oslabení Piráti přijmout od vítězné koalice Spolu pozvánku do vlády – která přitom k poslanecké většině jejich čtyři hlasy nepotřebuje –, nebo sedět dál v opozičních lavicích vedle ideově tak nepříbuzných partají jako ANO a SPD. Jak samotným hlasováním na už zmíněném fóru, tak opětovným zvolením Ivana Bartoše do čela Pirátů dala tehdy strana jako celek najevo, že je pro první variantu. Nicméně odpor k vládní účasti zůstal mezi řadou členů silný a čas od času probublával na povrch.
„Osobně si myslím, že moment, kdy jsme měli z vlády odejít, nastal ve chvíli, kdy premiér Fiala neadekvátně zareagoval na neomluvitelné kroky ministra spravedlnosti Blažka,“ říká končící místopředsedkyně Pirátů a europoslankyně Markéta Gregorová, která při prvotním hlasování Pirátů o pozvánce do vlády byla jedním z nejsilnějších hlasů proti vstupu.
Blažek loni v červnu čelil kritice veřejnosti po informacích o tom, že z pozice ministra spravedlnosti nepřiměřeně zasahuje do kauzy podezřelého kupčení s brněnskými byty, ve které měli být namočeni někteří význační členové brněnské ODS. Proti ministrovi dokonce v Praze proběhl veřejný protest v momentě, kdy vyšlo najevo, že se v restauraci sešel s Martinem Nejedlým, bývalým šéfporadcem prezidenta Zemana, mužem se silnými vazbami na Rusko dávajícím ostentativně najevo svůj obdiv k tamnímu vládci Putinovi. Blažek sice několikahodinové, mobilem vyfotografované posezení u jednoho stolu vysvětloval jako náhodu, Piráti si však tehdy na svém fóru po impulzu od Gregorové odhlasovali, že setrvání Pavla Blažka v pozici ministra ohrožuje důvěru ve spravedlnost a právní stát v Česku. Bartoš stanovisko strany sdělil Fialovi, ten udělil Blažkovi pověstnou „žlutou kartu“. Tedy že za další přešlap dostane červenou, a bude odvolán.
Na otázku, proč proti „ohrožení důvěry v právní stát“ nebyl ze strany Pirátů kladen větší odpor, existují dvě odpovědi. Kromě již zmíněné sněmovní matematiky, podle které Piráti pro většinu nebyli reálně potřeba (a tedy své stanovisko nemohli podmínit něčím, co by pro vládu znamenalo větší komplikace), je to i pragmatický koaliční provoz. Do něj nabízí vhled místopředsedkyně Pirátů Klára Kocmanová. „Dokážu si představit, že bychom kritizovali Blažkovy kroky víc, ale pro mě osobně to bylo v době, kdy se připravovala legislativa k redefinici znásilnění,“ vysvětluje s tím, že při přípravě a prosazení legislativy měla důležitého partnera právě v Pavlu Blažkovi. „Pro mě bylo důležitější dotáhnout legislativu, která pomůže obětem sexuálního násilí, než řešit ostatní věci. Možná to pro někoho může znít jako alibismus, ale pro mě to byla priorita, se kterou jsem šla do sněmovny a chtěla jsem ji dotáhnout,“ říká Kocmanová. Podobně to měli i jiní vlivní členové Pirátské strany zaměstnaní praktickou agendou, která jim přišla důležitější než stupňování personálního tlaku uvnitř vlády. Iniciativa Markéty Gregorové tak brzo zašla na úbytě.
Hlas proti korupci
Strana ve vládě tlačila dopředu řadu věcí. Zatímco v prosazování zmíněné přísnější definice sexuálního násilí se angažovali i Starostové nebo opoziční ANO, podle znalců legislativního provozu by zejména protikorupčních opatření vláda bez Pirátů příliš neprosadila nebo by opatření nebyla tak silná
Jako příklad pirátského otisku se dá zmínit zákon o regulaci lobbingu, který má přinést do tohoto v Česku nejasně vymezeného, a tudíž často za symbol korupce považovaného oboru jasná pravidla a aktuálně ho řeší sněmovní ústavně-právní výbor. Vládní návrh počítá s tím, že by lobbing nemusely oznamovat státem vlastněné firmy, jako je například ČEZ či Česká pošta. Podle expertů by kvůli tomu byla legislativa děravá. Pirátský poslanec a místopředseda výboru Jakub Michálek k ní nicméně už podal pozměňovací návrh, podle nějž by sice státní firmy nemusely úřady informovat o komunikaci (například mezi zaměstnanci ČEZ a ministerstvem), o ovlivňování poslanců ohledně konkrétních změn zákonů už ale ano.
Analytik Lukáš Kraus z protikorupční nevládní organizace Rekonstrukce státu říká, že přesně takhle Piráti fungují i u dalších podobných zákonů, o jejichž zlepšení se zasadili nebo je přímo předložili: zákonu o ochraně oznamovatelů, novely insolvenčního zákona, zákonu o střetu zájmů nebo reformy přezkumu veřejných zakázek ze strany Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Tu – jak Kraus připomíná – ministr pro místní rozvoj Bartoš prosazoval i přesto, že si tím mohl zkomplikovat vztah se šéfem ÚOHS Petrem Mlsnou, jehož úřad řešil zakázku na zmíněnou digitalizaci stavebního řízení.
„Tahle reforma, která má zajistit rychlejší a transparentnější zadávání veřejných zakázek, byla upozaďována jinými stranami, je otázka, jak tento úkol nový ministr pojme,“ navazuje na svého kolegu Petr Leyer z české pobočky Transparency International. Také podle něj přijde vláda s odchodem Pirátů o protikorupční motor.
Spíš budeme v opozici
Piráty v dnešních dnech provází řada neznámých: kdo se nakonec uchytí v kandidatuře na uprázdněný předsednický post, zda straníci skutečně potvrdí v hlasování na fóru Bartošův pokyn k odchodu z vlády (výsledky budeme znát v pondělí večer, v době uzávěrky hlasovala asi polovina ze současných zhruba 1200 členů a průběžné výsledky nejsou do ukončení hlasování známé), a pokud ano, jak následně bude vypadat opoziční práce čtveřice poslanců. Do doby, než k tomu straníci zaujmou oficiální stanovisko, veřejnost může sledovat alespoň živou debatu o tom, kam a s kým má strana nadále směřovat. Piráti mají zároveň na ministerstvech řadu politických náměstků, i ti budou hledat své nové uplatnění.
Rudolf Špoták, donedávna hejtman Plzeňského kraje za Piráty a dnes jeden z trojice plzeňských Pirátů, kteří se jako jediní v republice dostali v těchto krajských volbách do zastupitelstva, je například přesvědčen, že Bartošova výzva k odchodu je chybná a že by Piráti měli zůstat ve vládě. Českému rozhlasu to zdůvodnil odpovědností k voličům, protože ve vládě je stále řada projektů, které Piráti rozjeli a je třeba je dotáhnout. „Když to převedu do pirátské hantýrky: pokud je bouře a loď se začne potápět, tak z lodě utíkají pouze krysy, a správný kapitán se snaží udělat všechno pro to, aby loď z té bouřky dokázal vyvést. A to je teď, myslím, náš úkol,“ řekl Špoták serveru iROZHLAS.cz s tím, že je potřeba se zklidnit, zvládnout emoce, počkat na svolanou schůzku všech koaličních lídrů s prezidentem Petrem Pavlem a zasednout k jednacímu stolu.
Špoták už současně dostal nominaci na předsedu strany. Ambici stát v čele Pirátů projevil už letos, když si Piráti volili své vedení v rámci řádné volby. Protože ale nedostal od kolegů nominaci, svou kandidaturu proti Ivanu Bartošovi stáhl. Dnes už nominaci má a říká, že pokud ucítí podporu ze strany, kandidatury se chopí. Dalším nominantem je dosluhující senátor (který předminulý týden při obhajobě svého křesla vypadl v prvním kole) Lukáš Wagenknecht. Na to, zda nominaci vyslyší, si dává čas do středy. Další špičky Pirátů, jako Jakub Michálek, Markéta Gregorová nebo Klára Kocmanová, mezitím deklarovaly, že v čele strany stát nechtějí. Všichni tři naposled zmínění se současně shodnou na opačném názoru, než zastává Špoták, že totiž Bartošovo odvolání z vlády je ze strany premiéra Fialy „podraz“, na který je jedinou možnou odpovědí odchod Pirátů z vlády.
Z úst některých vysoce postavených členů a členek Pirátů zazněla po úterním Fialově verdiktu na adresu dosavadních koaličních kolegů silná slova. „Kmotři zůstanou kmotry, i když je přetřete na fialovo,“ řekla například už zmíněná místopředsedkyně Kocmanová. Protože spolu s tímto novým „podrazem“ od ODS nemůže část straníků stále zapomenout Starostům kroužkovací kampaň z voleb 2021, nabízí se otázka, koho si ti, kdo jsou dnes pro odchod z vlády, do budoucna představují jako možné koaliční partnery pro vládnutí. „Nedokážu to teď úplně říct a rozhodně si neumím představit, že po tom Fialově podrazu bychom šli do vlády znovu se současným premiérem,“ říká poslankyně Kocmanová a dodává, že neví, kdo za ODS půjde do voleb jako lídr, nebo jestli před volbami nevznikne ještě nová strana. „Jako Piráti si vždy děláme povolební strategii, kdy transparentně dáváme včas před hlasováním vědět, s kým jsme ochotni jít do koalice,“ doplňuje s tím, že takovou strategii veřejnosti představí příští rok v létě před volbami.
Část straníků, mezi kterými je například Markéta Gregorová, je v této otázce zdrženlivější a drží se teze, že vláda nepřichází v úvahu s „populisty, extremisty a komunisty“. Předseda pirátských poslanců Michálek na dotaz, kdo nyní budou přirození koaliční partneři Pirátů, odpovídá, že dobrá je spolupráce s částí STAN, a přidává ještě jedno překvapivé jméno. „Pokud je pravda to, co říká pan Šlachta, že by chtěl, aby se v České republice zlepšil trestní řád, aby se zavírali korupčníci do vězení, tak si myslím, že to jsou také věci, na kterých bychom se dokázali ideově shodnout,“ říká. Spoluzakladatel strany, bývalý poslanec a dnes náměstek ministra pro legislativu Ondřej Profant nevidí spolupráci s ODS realisticky. „Pokud bych měl tipovat, tak si netipnu, že budeme v koalici s ODS. Spíš budeme v opozici, což není nic špatného,“ říká.
Co Bartošovi zlomilo vaz
MAREK ŠVEHLA
O dlouhých stavebních řízeních v Česku se roky vyprávěly legendy, kdekdo si na ně stěžoval, přesto vlády dlouho nedělaly nic, co by přineslo změnu. Za vlády Andreje Babiše už bylo jasné, že řešením je digitalizace. Do její přípravy se však ministryně pro místní rozvoj za ANO Klára Dostálová pustila až těsně před koncem svého mandátu.
V roce 2021 stihla prosadit nový stavební zákon a vypsat tendr na dodavatele IT systému digitalizace. V listopadu vystřídal Dostálovou v čele ministerstva pro místní rozvoj (MMR) Ivan Bartoš a zjistil, že projekt Dostálové je velmi drahý (1,9 miliardy korun) a podílejí se na něm lobbisté ze sdružení firem vyvíjejících a prodávajících informační technologie ICT Unie v čele se Zdeňkem Zajíčkem, vlivným členem ODS.
Vliv lobbistů na velké IT zakázky vypsané státem byl dosud běžný a firmy si skrz něj zajišťovaly výhodné dlouhodobé smlouvy. Jednu z nich měla i firma VITO Software, od níž si kupovalo software a aktualizace zhruba 80 procent stavebních úřadů v Česku. Stát v počátcích debat o digitalizaci ovšem slíbil, že dodávky softwaru vezme na sebe, prosadí jednotný systém a zajistí i jeho pravidelnou aktualizaci. Bartoš navíc viděl v digitalizaci stavebního řízení příležitost, jak tyto dlouhodobé zakázky z minulosti ukončit a státu do budoucna ušetřit peníze. Tendr Dostálové tedy zrušil a v březnu 2023 vypsal nový, zhruba o miliardu levnější. Ten vyhrála česko-slovenská firma InQool, která už měla zkušenosti s prací kolem digitalizace státu, například pro ministerstvo vnitra připravuje portál pro cizince ucházející se o dlouhodobý pobyt v Česku.
InQool měla mít víc než rok na dodání a odzkoušení požadovaných programů, podle zákona totiž mělo dojít ke spuštění digitálního stavebního řízení od července 2024. Jenže vyhlášením Bartošova tendru naopak začaly problémy, které z času pro přípravu digitalizace začaly nebezpečně ukrajovat. Proti výsledku se totiž odvolala jedna z malých IT firem, která se o zakázku ani neucházela. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) tedy začal odvolání řešit a vloni v září 2023 Bartošův tendr zrušil s vysvětlením, že některé zadávací podmínky byly v rozporu se zákonem.
Bartoš proto v obavě, že se dostane do neřešitelné časové tísně, sáhl v listopadu 2023 po nouzové možnosti, kterou mají státní úřady k dispozici pro případ krizové situace, tedy k přímému zadání zakázky vytipované firmě. Tou firmou byla opět InQool. Tím se práce na softwaru spustily, byť kvůli časové tísni jen v ořezané podobě, poslední slovo měl však ÚOHS: ten v březnu letošního roku vydal rozhodnutí, v němž plnění napřímo zadané zakázky zakázal s tím, že neuznává, že by šlo o dostatečně „krizovou“ situaci.
Bartošův úřad se odvolal, předseda ÚOHS Petr Mlsna však zákaz letos v květnu potvrdil. Rozhodnutí Mlsny nakonec znělo, že InQool smí na přípravě systému digitalizace stavebního řízení pracovat do letošního září, kdy už mělo podle plánů ministerstva digitální stavební řízení v základní podobě bez vážných potíží fungovat.
Čas se krátí
Co bude po září, se ale na jaře ještě neřešilo (MMR pak zajistilo nové dodavatele aktualizací), úkolem bylo stihnout termín daný zákonem, tedy červenec. Jenže v té době (stále jsme u jara) se už množila varování, že do července se nedá tak složitý projekt stihnout, a bylo by tedy lepší jej o půl roku nebo raději o rok odsunout. Bartošův tým dostával taková varování už minimálně od loňského podzimu ze stavebních úřadů i od lidí z ministerstva. S některými z nich Respekt mluvil a shodují se, že ministr prostě nechtěl varování slyšet.
Přitom do výjimečně rozsáhlého IT projektu, kde kromě programu k vydávání stavebního řízení vzniká i Portál stavebníka a Národní geoportál územního plánování, se Bartoš pustil s lidmi bez výraznějších zkušeností. Do čela odboru digitalizace si Piráti dosadili architekta Petra Klána, který sice podle svého životopisu „pracoval s přestávkami 12 let ve státní správě na rozličných projektech“, například vedl kancelář exministryně Karly Šlechtové, se zaváděním velkých projektů však zkušenosti neměl. Místo Klánovy nadřízené, tedy vrchní ředitelky, zastává Leona Gergelová Šteigrová. Ta přišla po vyhraném výběrovém řízení, je vzděláním politoložka a před příchodem na MMR vedla na ministerstvu práce a sociálních věcí oddělení veřejných zakázek. Tato dvojice do spuštění projektu tvrdila, že se projekt nejen stihne, ale bude i fungovat. Z toho zřejmě vycházel i Bartoš, když ještě na jaře své kolegy na vládě uklidňoval, že má projekt pod kontrolou.
Posun termínu by vyžadoval změnu zákona, ještě na jaře se to ale dalo udělat. Ministerstvo to však odmítlo a trvalo na tom, že se termín zvládne. „MMR je přesvědčeno, že digitalizace stavebního řízení má značný ekonomický přínos, proto ji není možné dále odkládat,“ uvedl v květnu mluvčí rezortu Petr Waleczko. Bartoš trval na rychlé digitalizaci stavebního řízení i kvůli podezření, že kolem vydávání stavebního řízení existuje korupce, kterou je třeba začít potírat co nejdřív. Právě digitalizace totiž dává možnost zásadně lépe kontrolovat jednotlivé úřady, které stavební povolení vydávají. Obavy z nástupu digitalizace jsou obavami z této kontroly, zaznívalo od lidí kolem Bartoše.
Ovšem jak vyplývá z květnového rozhovoru pro Český rozhlas, hlavním důvodem spěchu bylo to, že ministr do poslední chvíle věřil, že systém bude od července „stoprocentně zcela funkční“.
To, čemu se Bartoš bránil
Jak to skončilo, víme. Systém byl v červenci spuštěn, velmi brzy se ale přivalila vlna stížností hlavně od lidí ze stavebních úřadů. Vyšlo najevo, že ministerstvo jim nezajistilo dostatečné proškolení, neuměli tedy se systémem pracovat. Postupně navíc objevovali, že řada věcí, například načítání dokumentů, propojení s databázemi pozemků či osob v systému, nefunguje nebo úředníci musí údaje velmi pracně dopisovat. Některé jednodušší žádosti se daly vyřídit, ovšem ty složitější troskotaly na překážkách v softwaru.
Bartoš se sešel se zástupci obcí a krajů, dali dohromady seznam největších problémů a on jim slíbil, že dá vše postupnými aktualizacemi do pořádku. Od vlády dostal dva termíny na nápravu – začátek srpna a pak začátek září. Když oba termíny prošly a stížnosti trvaly, sestavili ministři skupinu svých IT expertů, kterou poslali celý projekt prověřit. Zjištění potvrdilo předchozí kritiku projektu jako nehotové věci, u níž prakticky nelze s jistotou určit, kdy bude pro potřeby stavebního řízení a územních plánů bez vážnějších výhrad fungovat.
Nakonec tedy dojde k tomu, čemu se Ivan Bartoš dlouhé měsíce bránil: k dočasnému návratu k papíru a posunu termínu, odkdy je povinnost řešit stavební povolení pouze digitálně. Systém teď řídí ministr dopravy Martin Kupka, který prakticky okamžitě oznámil návrat ke starému systému, aniž by čekal na analýzu, jak teď skutečně stavební řízení funguje a kolik bude posun zpět k papíru stát. Navíc se teprve ukáže, co v podání ODS znamená „dočasnost“.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
