Jak Ivan Bartoš otáčel parník

Když psal Respekt o digitalizaci státní správy před třemi lety, bodovala na sociálních sítích traumatická zkušenost viceprezidenta Svazu průmyslu a dopravy ČR Radka Špicara s tím, jak si musel v Praze vystát frontu při výměně propadlého řidičského průkazu. Zkoušel hledat on-line službu pro podání žádosti, nic ale neexistovalo, a tak skončil v několikahodinové frontě. Tehdy se také objevily první návrhy pirátských politiků, že by vlastně řidiči nemuseli plastové kartičky vůbec vozit s sebou, protože policie si může řidiče prověřit v on-line registru jen pomocí občanky. Náměstek ministra vnitra, jehož se Respekt na takovou možnost ptal, však prohlásil, že jeho úřad je proti takové novotě, protože někteří policisté nemají v autech připojení na internet a ani na signál se nedá všude spolehnout.

Uběhly tři roky a mnohé je jinak. Zájemce o výměnu propadlého řidičáku se může z domova přihlásit do Portálu občana, zamíří do sekce řidičských průkazů a jen zaklikne „výměna“. Jméno či adresa se vyplní samy a systém použije i dosavadní fotografii. Někdy po dvou týdnech si zajde řidič bez fronty na přepážku. Kartičku si pak může doma uložit do šuplíku, k cestám po Česku ji totiž nepotřebuje. Nový silniční zákon říká, že policii stačí při kontrole ukázat rodné číslo a řidičák si dohledá v centrálních registrech sama.

Pirátský expert na digitalizaci Ondřej Profant Respektu v roce 2021 řekl, že nakládání s kartou řidičského průkazu jistě není nejpodstatnější věc, dá se na něm však demonstrovat vztah státu k digitalizaci. Znamená to tedy, že se po letech přešlapování na místě pohnula digitalizace českého státu výrazně kupředu? Záleží na našem očekávání.

Estonec ne

Lidé, kteří mají úřad spojený s frontami a nezajímají se o všechny možnosti elektronizace státu, mohou být příjemně překvapeni. Už první přihlášení do vstupní brány digitálního Česka – zmíněného Portálu občana – je snadné. Stačí mít internetové bankovnictví. To otvírá přístup k zatím zhruba dvěma desítkám digitálních služeb, jejichž snadný dosah mnozí ocení. Třeba když chtějí požádat o sociální dávky, zaplatit daně, získat výpis z rejstříku trestů, zkontrolovat bodové hodnocení řidiče nebo se dozvědět termín odchodu do důchodu.

Stát je tlačený termínem února 2025, kdy začíná platit zákon o právu na digitální službu.

Zároveň se ale z řady plánů muselo slevit. Třeba z toho, že všechny služby budou přístupné rovnou z Portálu občana jen s jedním přihlášením nebo že budou mít jednotný vzhled, aby se v nich snadno orientovali i lidé, kteří se na internetu necítí jako doma. Jenže státní úřady chtějí vytvářet vlastní portály s vlastním designem. Portál dopravy, ePortál České správy sociálního zabezpečení, Moje daně a řada dalších mají každý jinou podobu připravenou jiným dodavatelem a stát zatím nedokázal prosadit jednotné řešení.

„Z hlediska realizovatelnosti je ale možná lepší, když mají jednotlivé úřady vlastní dodavatele elektronických služeb. Jedna dodavatelská firma by možná nezvládla obhospodařit všechno. A některé úřady mají velmi pěkné portály,“ myslí si Martin Mesršmíd, ředitel Digitální a informační agentury (DIA). Právě jeho úřad zřídila Fialova vláda po vzoru digitálně úspěšných zemí jako Estonsko, Finsko nebo Dánsko, aby z pozice nadrezortní autority dohlížel na digitalizaci jako celek. Například prosadil u nových portálů jednotný vzhled. Starší projekty se pak budou přidávat kvůli úsporám až později. 

Naopak bez úspěchu skončila snaha zavést uživatelsky přátelský název digitalizovaného státu. Mezi architekty digitálního Česka se uchytila zkratka gov.cz z anglického slova government, tedy v širším smyslu vláda, která měla sloužit rovněž jako jednotná doména, tedy unikátní internetová adresa. Jednotnou doménu se v minulých letech nepovedlo prosadit, označení gov.cz ale digitálnímu státu zůstalo.

Nevládní organizace Hlídač státu přitom už dlouho říká, že i tady by bylo lepší nechat se inspirovat digitálně vyspělými státy jako Estonsko, kde se centrální portál jmenuje „Estonec“, Finskem, kde mají název „Finsko“ nebo Dánskem, kde používají „Občan“. „O názvu se chvíli diskutovalo, ale všem nakonec připadal důležitější boj o samotnou doménu,“ říká Michal Bláha z Hlídače státu. I tu prosadila až Fialova vláda a do příštího roku na ni přejdou všechny vládní weby. Tím se zlepší jejich bezpečnost, ušetří se peníze a uživatelům se usnadní orientace.

Souhlasím, hotovo

Vznik DIA provázely před dvěma lety obavy, že do nového úřadu nepřejdou pracanti digitalizace, kteří do té doby působili v rámci ministerstva vnitra. Podle vicepremiéra Ivana Bartoše se ale založení úřadu podařilo a prvním viditelným výsledkem jeho práce je aplikace eDoklady (spouští se 20. ledna) a méně atraktivní registr zastoupení (začne v polovině roku). „Registr zastoupení pomůže digitalizaci enormně,“ říká Martin Mesršmíd s tím, že umožní delegovat přístup k našim digitálním službám na jiné lidi, například příbuzné či kamarády.

Podle Michala Bláhy stát připravuje pro komunikaci s digitálními službami plnohodnotnou aplikaci, v níž se uživatelé budou pohybovat podobně, jako jsou zvyklí třeba ze smart banky. Zůstanou nalogováni a budou mít jednoduchý přístup ke službám Portálu občana, které potřebují při žádání o doklady, sociální dávky či registraci auta. „Současná aplikace gov.cz je zastaralá, funguje již mnoho let beze změny a bude novou verzí nahrazena,“ uvádí Bláha.

Podle Bartoše bude ke stažení v únoru a má například umět aktivně informovat uživatele o změnách. Bláha si myslí, že stát nabral v minulosti ve vývoji mobilní aplikace pěti- až šestileté zpoždění, které tímto dožene.

Bartoš tvrdí, že termín stanovený zákonem – červenec 2024 – stihne.

Vznikne tak mobilní aplikace, kde by mohly mít služby eGovernmentu i výrazně lepší podobu, než jakou známe dnes. Pro představu: český stát digitalizuje papírové formuláře například pro placení daní, které se zčásti vyplní samy na základě dat z centrálních registrů, velkou část však vyplňuje plátce. Jak ale upozorňuje sám Bartoš, celá věc by jednou měla mít podobu dánské služby, kde systém po zadání příjmů vyplní výši daní sám, a pokud uživatel výpočet nerozporuje, je to hotové. Pokud se mu částka nezdá, vyplní formulář po svém nebo se objedná na úřad.

I šéf DIA Mesršmíd říká, že převedení stávajících formulářů do digitální podoby není ideální cestou. „V delším časovém horizontu bude třeba předělat procesy, zvážit smysl formulářů a vytvořit proaktivní službu, která se odehraje na pozadí celého procesu a já jako občan jen odsouhlasím – ano, mám o to zájem. To ale vyžaduje úplně jiný přístup, na který úřady nemají čas,“ sděluje ředitel DIA. Stát je totiž tlačen termínem února 2025, kdy začíná platit zákon o právu na digitální službu. „Jediná šance, jak to stihnout, je vzít formuláře, jak je máme dnes, a překlopit je do elektronické podoby. A zajistit jejich předvyplňování údaji, které mají úřady k dispozici,“ vysvětluje Mesršmíd.

Bezpečný termín pro eZdraví

Na některé stěžejní služby se však stále čeká, protože jejich vytvoření bylo zatím nad síly veřejné správy. Jednou z hlavních je eHealth (podle anglického slova „zdraví“) nebo také eDoktor. Pojmenování není jisté, záměr, jejž by měli časem ocenit všichni občané, ano: má jít o systém, který umožní ukládat a sdílet lékařské záznamy jako propouštěcí zprávy z nemocnice, zprávy o vyšetření či ambulantním zákroku, výsledky rozborů krve, sono vyšetření, rentgenové snímky atd.

Na jaře 2021 sdělil tehdejší ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (ANO) Respektu, že čeká na schválení zákona, který určí, kdo všechno bude smět do sdílených zdravotních dokumentů nahlížet. Zákon o elektronickém zdravotnictví byl pak v listopadu 2021 schválen s tím, že od 1. ledna 2023 se dlouho očekávaná služba rozjede. To se ale zdaleka nestalo, práce je totiž mnohem víc.

Pro představu: jde o zřízení registru pacientů, registru zdravotnických pracovníků a registru poskytovatelů služeb nebo seznamu činností. Systém navíc musí mít snadný vstup a dobrou evidenci, kdo se na zdravotnické dokumenty díval a proč. To je důležité pro ochranu extrémně citlivých osobních údajů.

Po roce se přitom ukazuje, že stanovený termín byl zcela nerealistický. Své o tom ví Petr Foltýn. Vystudovaný lékař se znalostí informačních technologií a zkušeností s realizací IT projektů před třemi lety zaváděl elektronické procesy ve Fakultní nemocnici Ostrava. Při cestách do Prahy na ministerstvo, které je zřizovatelem největší ostravské nemocnice, přitom nevydržel mlčky sledovat pražskou srážku s digitalizací a začal se nabízet, že by vládě vzhledem ke svým zkušenostem pomohl. Vloni byl do státní administrativy přijat a ujal se řízení projektu eHealth. Na ministerstvu dostal kancelář, pozici referenta, přespává v hotelu a pendluje mezi Prahou a Ostravou.

„Dělal jsem stejný systémový projekt v nemocnici se čtyřmi tisíci zaměstnanci. A i když tady na zavedení eHealth pracovali chytří lidé, tak neměli zkušenosti z praxe. Ty jsou klíčové,“ říká Foltýn, v čem bude jeho přínos. Na ministerstvu ho zaskočilo malé odborné zázemí. „V každé velké nemocnici je lepší IT oddělení než na našem ministerstvu a rozumí elektronizaci zdravotnictví daleko lépe než tady. To se musí změnit,“ uvádí Foltýn s tím, že projekt digitalizace potřebuje špičkové lidi například pro vypsání velmi složitých výběrových řízení, kde je nemožné hned na začátku přesně specifikovat, jaké práce si stát přesně objednává. Soutěží se proto rámcové smlouvy, a teprve později se zadání zpřesňují. Na otázku, kde tedy vidí důvody zpoždění eHealth, říká: „Velmi se podcenila složitost celého projektu, příprava výběrových řízení nebo kapacita českého trhu, kde je těžké sehnat potřebné lidi, zvlášť když jim nabízíte méně než v soukromém sektoru.“

Dalším problémem je podle něj stav IT v celém českém zdravotnictví: „Jde o konzervativní obor, kde se velmi těžko prosazují změny.“ V praxi jde o to, že jednotlivé nemocnice používají různý software, a i když si dnes pošlou dokumenty, tak je často nedokážou přečíst. Musí se udělat standardizace, tedy z pozice státní autority říct, jak mají dokumenty, jež budou lékaři a pacienti sdílet, vypadat.

To vše spuštění dlouho očekávané služby brzdí. Celý projekt – tedy příprava softwaru, pořízení serverů, datových center, licencí na programy atd. – má podle odhadů stát k miliardě korun. Platí se z evropských peněz a dokončení vidí Foltýn na konec roku 2026. „To mi připadá jako bezpečný termín,“ dodává.

Právě kvůli těmto průtahům vládne zklamání. Lidé zběhlí v projektech digitalizace ale říkají, že nikdy se toho nedělo na poli státního IT v Česku tolik jako nyní. Zároveň tohle hodnocení neuklidňuje ty, kteří na digitální služby čekají. To je případ i dalšího výrazného zpoždění – digitalizace stavebního řízení. Dnes patrně nejsložitější projekt, na němž česká státní správa pracuje, se začal připravovat v roce 2017. Exministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová (ANO) slibovala dokončení na rok 2023. To se však nepovedlo. 

Nynější ministr Bartoš se hájí, že našel na ministerstvu po svém příchodu v lednu 2021 jedinou zaměstnankyni věnující se projektu a špatně vypsané tendry, které Dostálová zveřejnila až týden po volbách, kdy už bylo jasné, že končí. Bartoš tendry zrušil, jeden z účastníků se ale odvolal a antimonopolní úřad Bartošovo rozhodnutí zastavil. Stále se tedy čeká na dokončení tendrů, Bartoš však tvrdí, že termín stanovený zákonem – červenec 2024 – stihne.

Devět měsíců

Co se tedy stane, když některé služby nebudou v digitální podobě 1. února 2025, kdy podle zmíněného zákona na ně začne mít každý nárok? Může to přinést žaloby na stát? „Zákon říká, že občan, jemuž se nedostane digitální služby, může uplatňovat náhradu škody, která tím vznikla. Předpokládám tedy, že žaloby na stát budou, a je to vlastně správně. Zákon je myšlený jako bič na úředníky, kteří na přípravě digitálních služeb pracují,“ říká šéf DIA Mesršmíd.

Bartoš uvádí, že se ještě snaží vyjednat ve vládě lepší platové podmínky pro snazší nábor IT specialistů. Proč ale motivační platy neřešil hned po vzniku koaliční vlády, když věděl, že na nich úspěch digitalizace závisí? „Tehdy jsme řešili covid, a když se vyřešil covid, tak Rus zaútočil na Ukrajinu. Byly prostě jiné priority,“ krčí rameny Bartoš a dodává: „Když řídíte velký parník, tak ho taky neotočíte na pětníku. A stát je setsakramentsky velký parník.“

Součástí otáčení parníku je teď i jeho nápad, kterým testuje pověstně složitou spolupráci napříč rezorty. „Chtěl bych dostat do aplikace eDoklady také potvrzení o studiu pro 1,5 milionu lidí,“ poznamenává Bartoš. Půjde to? „Věřím, že ano.“ Kdy? „Snad někdy příští rok.“

Martin Mesršmíd říká, že o tomhle přání ví a DIA ho bude zohledňovat. Nejdřív je třeba spojit se s univerzitami a sjednotit systém informací o studiu. To pak DIA dodá do Portálu občana, odkud si bude moct data stáhnout aplikace eDoklady. „Jakmile to bude propojitelné s Portálem občana, tak potom můžeme říct, v jakém čase se to dá zvládnout,“ říká Mesršmíd. A jaký je jeho odhad? „Až dostaneme data, tak je budeme schopni dát na Portál občana do půl roku a za dalších čtvrt roku do eDokladů. Takže celkem kolem devíti měsíců. Napřed ale záleží na souhlasu škol.“