Uplynuly téměř tři měsíce od okamžiku, kdy vláda Benjamina Netanjahua zahájila pozemní invazi do Gazy, a nastal čas položit si natvrdo několik otázek. Odpovídá invaze svým rozsahem škodám, jež napáchal Hamás? Snažila se izraelská armáda vyhnout civilním obětem? Existovala jiná cesta?
Tyto řádky píši jako někdo, kdo Izrael podporuje a vnímá ho jako zemi, jež dosáhla pozoruhodného úspěchu v prostředí, které k ní bylo po desetiletí zásadně nepřátelské – a v němž některé země, jako třeba Írán, i nadále odmítají její samotnou existenci. Stejně tak mě pohoršuje a děsí celosvětový nárůst antisemitismu, který je sám o sobě připomínkou důvodu, proč Izrael vůbec vznikl.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 32 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
