Čas hraje pro vládu

Když se před časem objevily průzkumy veřejného mínění, které avizovaly prudký propad popularity vlády Petra Fialy, čekalo se, zda premiér zareaguje způsobem, který v takových situacích radí většina odborníků na popularitu. Tedy personální výměnou několika ministrů či ministryň. Ta obvykle odvede pozornost od toho, co se nedaří, a vyvolá u lidí nová očekávání. Přitom ve složité mnohačlenné koalici se dají odvolat jen politici okrajových rezortů, které dokáže bez újmy postrádat i jejich domovská strana. Takže nejčastější tip na výměnu směřoval k ministryni pro vědu, výzkum a inovace Heleně Langšádlové, o níž asi ani nejzarytější stoupenci vlády nevěděli, co přesně dělá. Na tu skutečně minulý týden slovo padlo. Co to ale prozrazuje o dalším fungování málo oblíbené vlády?

Velmi pozitivní

Langšádlová jistě nepatřila ve vládě k nejvýraznějším personám, ale za to může i „rezort“, který na ni při vzniku Fialovy sestavy zbyl. Ten se jistě dá na sociálních sítích pojmout značně spektakulárně s videi uprostřed laboratoře nebo u stolu plného čipů – a jednou se toho možná dočkáme. Zároveň však agendě podpory vědy sluší serióznost a jistá mediální zdrženlivost, protože takové je i prostředí vědy.

Mimo mediální svět byla polozapomenutá ministryně možná jistou ukázkou, jak se má ve vládě pracovat. Jako politička se dokázala rychle dostat do agendy, které se do té doby podrobně nevěnovala, a i s malým týmem z kanceláře na Úřadu vlády zvládala dělat to, co bylo potřeba: připravit návrhy zákonů, úspěšně čelit snaze ministra financí snížit v rozporu s vládním prohlášením o víc než desetinu výdaje na vědu, ochotně komunikovat s vědci a jejich institucemi.

„Její zásluhy jako ministryně jsou naprosto nepřehlédnutelné, její počínání hodnotím jako jednoznačně pozitivní,“ říká Libor Grubhoffer, předseda Učené společnosti ČR, jež sdružuje vědce různých oborů. Jediné, co Grubhofferovi vadí, je vlastně detail – snaha exministryně prosadit zavedení tzv. průmyslových doktorátů, které podle jeho názoru sníží kvalitu doktorandských programů v Česku.

Kritici a pokorně i sama Langšádlová nyní mluví o špatné „komunikaci navenek“, tedy malé popularizaci podpory výzkumu a neschopnosti dostat do popředí veřejného zájmu téma inovací nebo celých inovativních oborů, jimiž se chce republika chlubit ve vyspělém světě. Na tom asi něco je, jenže téma proměny ekonomiky, jež by měla nahradit montovny, dalece přesahuje agendu ministryně pro vědu. Jde o téma pro premiéra a ekonomické ministry, spojené s využitím mnoha evropských miliard, o němž se téměř nemluví a jistě ne pouze, a už vůbec ne hlavně vinou Langšádlové. Není však známo, že by se chystaly další výměny.