Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Neměli byste minout

Temná detektivka v bažině, snová hudební vyjížďka, obrazy malované jehlou. Naši kulturní favorité na víkend

Třetí Bažina potvrzuje, že  úspěch současných polských seriálů na Netflixu není náhoda
Třetí Bažina potvrzuje, že úspěch současných polských seriálů na Netflixu není náhoda

Událost týdne

Kolektivy, sdružení a společné tvůrčí i lidské konstelace na letošním předávání cen Vinyla výrazně převažovaly nad individuálními a sólovými výkony. Což dobře dokresluje směr, kterým se tuzemská alternativní scéna v posledních sezonách viditelně ubírá.

Vyhlášení cen hudební kritiky se odehrálo 6. března v pražském Lucerna Music Baru a deskou roku se stalo album Výklopný světlomety, na němž producent Toyota Vangelis osobitě zasadil hyperpop do kontextu zdejších reálií. Objevem roku je producentka a vokalistka Klara Wodehn, počinem roku iniciativa Nadšením nájem nezaplatíš, která poukazuje na zhoršující se situaci kulturní žurnalistiky. Cenu Jany „Apačky“ Grygarové pro začínající hudební publicisty a publicistky si odnesla autorská dvojice Julia Pátá a Timon Láska. V rámci výzvy Bastl Electronic Track pro začínající producenty a producentky pak porota vybrala coby nejlepší skladbu Drill od Fæ Bestia.

Přestože je pod albem Výklopný světlomety podepsán jeden autor, nejpodstatnější moment večera nastal, když si Václav Peloušek – tak se Toyota Vangelis v civilu jmenuje – při děkovné řeči pozval na pódium Lucerny všechny, kdo s ním na desce spolupracovali. A najednou tam vedle sebe stál reprezentativní průřez elektronickou a experimentálně písničkářskou scénou. Důraz na kolektivní vystupování a konání položila také iniciativa Nadšením nájem nezaplatíš a různými organizátorskými i tvůrčími sdruženími se to hemžilo už v nominacích.

Chuť dělat věci kolektivně je sympatickým odklonem od vyhraněného individualismu předchozích desetiletí a reakcí na stále křehčí situaci kulturní scény trpící podfinancováním: kluby zanikají, příležitostí hrát ubývá, prostor pro referování o kultuře v médiích se zmenšuje. Vytváří to pocit hmatatelného ohrožení, jemuž se lépe vzdoruje spoluprací. Vinyle se v tomto ohledu podařilo zachytit sílu i naději, která pramení z toho, když lidé začnou dělat věci spolu.  Pavel Turek

Album týdne

Výrazným klubovým EP debutuje v Praze usazený producent a DJ Jan Macháček vystupující pod jménem Ancestral Vision. Jeho novinka čítající pět skladeb nese název Sidecar Dream Session a člověk se při jejím poslechu skutečně stává spolujezdcem na snové vyjížďce, která má epické i intimní momenty.

Nahrávka víceméně vychází z živého setu, s nímž Ancestral Vision už vystupoval na festivalu Lunchmeat, ovšem zdaleka ne vše na Sidecar Dream Session je přizpůsobeno tomu, aby fungovalo na parketu. Macháčka zajímají kromě hutných beatů i mikrozvuky a melodie, tudíž si na ploše o něco málo přesahující dvacet minut dává neustále pozor, aby to celé byla jak jízda, tak sen. V této schopnosti zúročuje své zkušenosti herního sound designéra. Díky nim jako by jeho hudba neustále naznačovala pohyby nespecifikovaným, zcela neohraničeným prostorem s náhlými zpomaleními, překotnými manévry a opětovnými ladnými rozjezdy.

Přestože je Macháček mimo své hudební aktivity také spoluzakladatelem činného vydavatelství Unizone zaměřeného na experimentální postklubovou hudbu, jeho debut vychází na yorkshirské značce LOFS. Což jen ilustruje úzkou propojenost a solidaritu malých labelů v rámci současné elektronické scény.  Pavel Turek 

Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.

Odemkněte si všech 29 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:

Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].