Začalo to jedním plakátem. A dá se říct, že to tím stejným plakátem o padesát let později skončilo. Krásná, sošná žena s proporcemi modelky, bronzovou kůží a hřívou kaštanových vlasů splývajících přes rameno, oblečená jen do bikin z kožešiny, stojí rozkročená před skalisky a skupinou lovců mamutů. Fantazie dokonalé, civilizací nespoutané ženskosti. Pravěká diva je tehdy neznámá – změnit se to má doslova přes noc –, Raquel Welch a plakát k filmu Milion let před Kristem jsou dokladem zrodu sexuální ikony. The New York Times ji v dobové recenzi popsaly jako „dechberoucí monument ženskosti“. Je to právě tenhle plakát, který si na doživotí odsouzený hrdina Vykoupení z věznice Shawshank vylepí ve své cele.
Raquel Welch zůstala – minimálně ve svých veřejných vystoupeních – „monumentem ženskosti“ víceméně až do své smrti minulý týden ve věku dvaaosmdesáti let.
Nevyšel snad žádný nekrolog, který by v titulku nezmínil, že odešel sexuální symbol. Welch by s touhle škatulkou neměla nejmenší problém. Název jejího životopisu Raquel: Víc než jen výstřih z roku 2010 sice říká, že chce, aby si ji lidé pamatovali i z jiných důvodů, než byl její sex-appeal. Zároveň ale právě na něm postavila kariéru i byznys mimo filmové plátno. Přestože hrála v desítkách filmů, nebyla principiálně herečka. Představovala ikonu specifické vize americké ženské sexuality šedesátých a sedmdesátých let, napsaly po její smrti The New York Times. „Její jméno se stalo synonymem pro komerční formu erotismu.“ Výstřih a vlasy ale nebyly všechno. Těm, kdo se dívali, čelila s jasným vědomím toho, jak vypadá a jak působí. „Tiše sebevědomá… přístupná, ale vzdorující,“ dodal deník.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
