Knižní tipy

Vlastní verze událostí

Reportérka deníku Gazeta Wyborcza zvolila pro knihu o dětech, které kvůli válkám „dospěly bez varování“, pozoruhodný formát: příběhy napsala v přítomném čase z pohledu pamětníků, které vyzpovídala, a dodržuje přesvědčení, že „fakta jsou jen kostrou, na kterou navlékáme vlastní verzi událostí“. Vypráví tedy vše přesně tak, jak to tehdy vnímaly děti – se všemi bolestnými (a často tělesnými) detaily, jež historici ponechávají stranou. Když to jde, vzpomínky faktograficky koriguje, když ne, nechá viset ve vzduchu otázku, nakolik skutečnost upravil čas; ostatně někteří hrdinové mají hned několik verzí své „vojenky“. Kniha má zejména polskou linku, v čele s anabází několika z bezmála půl milionu dětí zavlečených za druhé světové války do SSSR či osudem syna nacistického hrůzovládce nad Polskem. A fungují tu výmluvné civilizační kontrasty: zatímco den každého dítěte „nepřítele národa“ v gulagu začínal děkováním Stalinovi za „šťastné dětství“, japonští Američané internovaní po útoku na Pearl Harbor si měli během transportu do sběrných táborů ve vlaku zatáhnout závěsy, aby se na ně lidé nemuseli dívat. I na poměry edice Prokletí reportéři se Vojenka čte velmi bolestně a čtenář si pokládá otázku, kdo vlastně rozhoduje o tom, kde a kdy se člověk narodí.
Jan H. Vitvar