Kdo by ji chtěl sledovat jako čistě písňovou soutěž, byl by možná brzy znechucen přívalem popového kýče. Ale přestože v ní od začátku jde o song, Eurovize je mnohem víc než hudební klání. Od svého zrodu v půli padesátých let zrcadlila nálady kontinentu, který byl traumatizovaný zážitkem války a hledal způsoby, jak v rozdrobenosti národních států překonat rozdíly a předejít dalším tragickým konfliktům. A popové písničky se ukázaly být jedním z dobrých způsobů, jak si vzájemně porozumět.
Za dobu své existence se soutěž Eurovize stala největším a nejradostnějším karnevalem, jaký Evropa zná, přitom vždy vnímala klima doby – od časů studené války přes pád železné opony, finanční krizi, brexit až po ruskou invazi na Ukrajinu. Navenek působí jako rej podivných, až bizarních interpretů a interpretek, současně se v ní odehrávají nádherné projevy solidarity a je nesmírně vstřícná vůči menšinám. Dáme-li stranou sportovní přenosy jako fotbalové Euro, jedná se o nejsledovanější televizní událost. Takovou, v níž se oslavují rozdíly, přeje se úspěch sousedům a nablýskaná show reaguje na politické dění.
Čerstvě se to ukázalo na příkladu skladby My Sister’s Crown, s níž letos bude soutěžit česká kapela Vesna. Dobře míněná podpora Ukrajině, hudebně i vizuálně pojednaná jako popový koktejl panslovanských folklorních vlivů, pobouřila část tamní liberálně smýšlející veřejnosti. Ta mimo jiné v symbolice slovanského sesterství spatřila podobné motivy, s nimiž operuje ruská propaganda. I přes kritické hlasy je ale píseň brána jako výraz podpory a Ukrajina sama na Eurovizi vysílá duo Tvorchi se skladbou Heart of Steel, kterou inspirovalo hrdinství obránců ocelárny Azovstal v Mariupolu.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
