Schůzka osady

Je úterý. Dnes bychom měli v restauraci Pivo a syn pravidelnou schůzku naší virtuální osady U Bobra. Ale šerif nemůže, Ivan není v Brně, i dalším to dnes nevyhovuje. Takže žádné úkoly, jen zítra v podvečer vyzvednout našeho psa ze salonu. Byl stříhaný v říjnu a už se sám sobě skoro nepodobá. Klouže mu to a má problémy vybrat zatáčku, občas si i přišlápne ucho nebo chlupy. My se mu pak se ženou smějeme a on to nemá rád.

Od poslední schůzky osady máme rozpracován projekt nového nádraží v Králově Poli. Halu jsme dosud užívali jako klubovnu, máme v ní nástěnku, kde prezentujeme naši činnost, a skutečnost, že se má nádraží za rok bourat a stavět nové, nás vyburcovala k vytvoření alternativního modelu. Minule už jsme projednali ideový plán, zredukovali záběr projektu jen na nádraží a okolí, protože nápad připojit i hlavní nádraží byl už moc. Jako zásadní se nám, vzhledem k našemu vztahu k lesu, zvěři a přírodě vůbec, jevilo dostat do objektu oboru. Aspoň malou. Pár koloušků, srnečků, nějaký ten zajíček. Aby cestujícího vyprovázely nebo vítaly ty něžné jemné oči. Eda už po posledním setkání vytvořil základní nákres a zabavil dětem zvířátka, která použijeme na model. Sice to byli vesměs dinosauři, ale nevadí.

Přichází zpráva. Šerif píše, že by to zítra, tj. ve středu, šlo. A že má příspěvek do nové hry. Odpovídám, že můžu, a hned připojuji, že jsem už na ní začal pracovat. Mělo by jít o loutkovou hru, kterou se chystáme zahrát v létě ve Sluneční zátoce, místě legendárních táborů Foglarova oddílu. Tato věc by měla volně navazovat na představení, které jsme sehráli u příležitosti oslav otevření trati Královo Pole–Tišnov, a na titul Rychlé šípy na Rujáně, s nímž jsme slavili epochální úspěch. Popsal jsem stručně úvod a nápady, jak zakomponovat do hry něco z pamětí zesnulého Edova tchána včetně míst, kde by mohl dostat příležitost, a citoval jsem jeho výrok, který bychom si mohli dát do podtitulu hry: „Lehká podnapilost nemusí být překážkou duševního výkonu. Důležité je, aby přiopilost byla jen lehká a člověk opravdu chtěl pracovat.“ Na to zareagoval i Eda: „O. K., dojdu.“ Připojil se i Ivan tradičním „Nejsu v Brně“.

Doma oznamuji ženě, že máme zítra schůzku s hochy u Syna. Připomíná, že jdu pro Charlese na stříhání a že podvečer, kdy jsem ho měl vyzvednout, znamená kolem 18 h. To mně časově nevychází a snažím se vyjednávat, zda bych ho nemohl vyzvednout dřív. Manželka to promyslí. Je zlatá. Uvědomuje si, že práce na modelu nového nádraží je důležitá a celospolečensky prospěšná. Taky se možná domnívá, že v našem dalším divadelním kuse bude mít nějakou roli, ale tady ji hned vyvádím z omylu a vysvětluji, že příští hra bude opět loutková.