K Plitvickým jezerům v Chorvatsku jezdí za úchvatnou přírodou turisté z celé Evropy, před třiceti lety to ale neplatilo. Bývalá Jugoslávie se rozpadala a v blízkosti jezer válčili Srbové s Chorvaty. V zemi tehdy působili také vojáci mezinárodní mise OSN, jejichž úkolem bylo oddělit od sebe válčící strany a chránit civilní obyvatelstvo. V rámci mise sloužili i čeští vojáci a Filip Tesař přivezl reportáž od jejich jednotky.
„,Devadesát procent z nás sem šlo kvůli penězům,‘ říká Tomáš, jeden z těch, které zlákala vidina výdělku. Řadový voják si dnes i s denními dietami přijde na nějakých 850 dolarů měsíčně. Ubytování je v turistických bungalovech, strava prvotřídní, protože pro všechny jednotky ji zajišťuje francouzský prapor. Jednou za dva měsíce má každý nárok na týden dovolené. Zdánlivě skvělá vojna – přesto většina z dotázaných odpovídá, že kdyby předem věděli, co je čeká, ty peníze by raději oželeli. Na linii dotyku mezi chorvatskými a srbskými jednotkami, která se táhne většinou 10–15 kilometrů od hranice vlastního sektoru UNPROFOR, má naše jednotka pět pozorovatelen. V hantýrce se jim říká tanga. Jsou to malé sruby, které si vojáci sami postavili a bydlí v nich po třech až pěti vždy několik dní. Spojení funguje pouze vysílačkou, kolem se táhne liduprázdná krajina, doplněná tanky a podobnými rekvizitami. Na severním úseku prý srbští odstřelovači hned od počátku vyšplhali do pozic, odkud měli každé tango jako na dlani, a vyvěsili četnické vlajky s umrlčím symbolem.“
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 51 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
