Možná už v těchto dnech plánujete své letní výpravy. Jak píše polská nobelistka Olga Tokarczuk v knize Vnímavý vypravěč, dnes se během pouhých tří dnů můžete dostat, kamkoli chcete, a na mapách už neexistují žádná bílá místa: „Byla vyplněna mapami Googlu, jež s krutou důkladností ukazují každé zákoutí.“ Z téhle premisy vychází inscenace Hanzelkazikmund (zde jsou lvi), již má nyní čerstvě na programu Činoherní studio v Ústí nad Labem.
Představení napsané Kateřinou Součkovou a Adamem Svozilem, který hru také režíruje, vychází z knih, deníků a korespondence Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda. Ve dvou částech oddělených přestávkou popisuje dvě legendární transkontinentální výpravy, které podnikli v letech 1947–1950 a 1959–1964. Jeli sami v obyčejné tatře a s běžným vybavením, bez možnosti si nějak ověřovat cestu nebo si zavolat pomoc. Pro divadelníky jsou symbolem dnes už nedostupného dobrodružství, a proto je střídavě hraje hned pět herců a hereček: nejde jen o dvě konkrétní postavy cestovatelů, ale o ohlédnutí se za celou jejich průkopnickou epochou.
Přinesla jen pozitiva? Kdyby tak nedokázali přejet poušť, kdyby nenašli cestu Sumatrou, nebyla by na tom dneska planeta líp? Těch otázek je ve hře, připomínající dokumentární kolážovitou strukturou, nadhledem a výborným provedením slavnou Korespondenci V+W Dory Viceníkové, mnohem víc. Ústecký Činoherák se nebojí s nadsázkou zpochybnit i „dokonalý příklad heterosexuálního přátelství“ mezi Hanzelkou a Zikmundem – a vzápětí krátký gag na jevišti „vymítat“ v jasné narážce na nedávné tažení Dominika Duky proti brněnskému Divadlu Husa na provázku.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
