Nad jedním městem kousek od řeky, nebo možná nad jednou vesnicí nedaleko potoka u hlubokého lesa, se vznášela tradice. Už to nebyla žádná mladice, čili můžeme říct, že svá nejlepší léta měla za sebou. Tady už ji její lid sice neposlouchá, ale támhle ještě ano. Poslechněte si příběh, jenž může promluvit za všechny zúčastněné a přiblíží vám, o co téhle jedné tradici vlastně jde.
„Jekh, duj, trin, štar!“ ozývá se mužský hlas v dáli. Společně s ním slyšíme, jako by si saxofon pobrukoval. „Lavatura bašaven!“ zvolá stejný mužský hlas a po jeho slovech se ozve halasný potlesk. Bubeník ještě odklepává rytmus a muzikanti začínají hrát…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 48 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
