Španělsko na konci demokracie – nebo na novém začátku

Španělský premiér Pedro Sánchez to dokázal, vše nasvědčuje tomu, že bude zemi vládnout ještě několik dalších let. V květnu to přitom vypadalo, že si bude zhruba touto dobou balit vládní kufry. Fotogenický socialistický politik si teď nepochybně na části scény vyslouží (již poněkolikáté) označení geniálního taktika, politického kouzelníka. V ulicích španělských měst se ale zároveň bouřlivě demonstruje. A třeba španělští soudci takřka jednomyslně varují, že Sánchez ve svém sebezáchovném manévrování zašel příliš daleko, že rozmazal hranici mezi výkonnou a soudní mocí, že rozkýval samotné základy španělské demokracie.

Věc se má tak, že na jaře dostala španělská levicová koalice pořádný výprask v lokálních volbách. Všeobecně se mělo za to, že ji na podzim nahradí buď vláda středopravicových lidovců, nebo jejich koalice s fašizujícími pohrobky frankistů, stranou Vox. Sánchez v řádu hodin reagoval naprosto nečekaně a vypsal na léto předčasné volby. Během kampaně varoval, že Španělsku hrozí v podobě Voxu návrat starých autoritářských časů, a zjevně také trochu počítal s tím, že movitější voliči pravice odcestují na dovolenou. Gambit vyšel, pravice sice vyhrála, ale zdaleka ne tolik, jako se čekalo. Na sestavení vlády neměly pravicové strany dost sil.