Na cestě
Jsem ve vesnici v horách jihozápadního Rumunska a po dvou týdnech poflakování jedu zpět. Cesta začíná tím, že musím dojít na nejbližší nádraží. Na tom by nebylo nic zvláštního. Zvláštní je, že nejbližší nádraží se nachází šedesát kilometrů daleko.
Cesta k němu vede po pustých kopcích – bukovým lesem se šustícím kobercem spadaného listí nebo po cestách náhorních planin, kde kdysi taky rostl les, ale lidé ho vykáceli a vytrhali pařezy. Ani ti lidé tady už však nejsou, odešli pryč, do měst v údolí. Zbyly tu po nich rozpadající se dřevěné domky a kolem nich tiše rostoucí sady. A pak ty cesty – kamenité, hliněné, travnaté. Asfalt sem nahoru nedorazil, nikdo ho tady nepostrádá.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
