Kulinární diplomacie

Sedím v pražské restauraci TamarindTree, kterou mi v instagramové anketě doporučili moji sledující jako místo, kde dostanu jedno z nejlepších pad thai v Praze. Nejlepší, myšleno autentické, tedy nepodřízené českému vkusu. V Thajsku jsem nebyla, nemám srovnání, zato vím, že oblíbené tři až čtyři milimetr široké nudle s vajíčkem, arašídy a mungo klíčky přesáhly daleko za hranice Thajska, určitým způsobem dokonce zastupují část asijské kuchyně ve světě – a my si hned povíme proč. Zatím si ale objednávám pad thai ve variantě s krevetami a během chvíle přede mnou stojí talíř kouřících nudlí.

Na rozdíl od generických asijských bister, kde se pad thai podává a kterých je Praha plná, nevypadá donesený pokrm jako smažené nudle, ale spíš jako nudle lehce obalené omáčkou. Drcené arašídy s ní splývají a předávají jí tak svou chuť. A teď to podstatné: jídlo je to kyselé. Palmový cukr a rybí omáčka vytvářejí sice proti kyselosti příjemný balanc, nicméně přiložený skrojek limety se rozhodnu nepoužít. Trojúhelník zmíněných vévodících chutí je v TamarindTree před každým servisem ještě kontrolován a dochucen – omáčka na pad thai se tady nepřipravuje dopředu. Recept si šéfkuchař Ladislav Dvořák přivezl ze stáže v Bangkoku. Kyselost pochází z pro pad thai klíčové suroviny, a tou je tamarind – plody z tamarindu indického. Ladislav používá ten lisovaný v blocích, z tamarindové pasty prý cítí průmyslovou chuť. A je to právě tamarind, který Čechům v podávaném „pad thai“ často chybí.

Kuchyně na vývoz

Proč tolik pozornosti věnované jednomu nudlovému jídlu? Pad thai do značné míry symbolizuje jev známý jako kulinární diplomacie (někdy také gastrodiplomacie), kdy státy vylepšují svou image ve světě pomocí jídla. Získávají tak vliv a posilují ekonomiku. Konkrétně v roce 2002 se thajská vláda rozhodla, že se o něco takového pokusí, a zavedla program v hodnotě mnoha milionů dolarů, který měl navýšit počet thajských restaurací ve světě. Investorům, kteří měli zájem otevřít restauraci mimo Thajsko, poskytla tréninkové programy, know-how a granty. Vláda tím chtěla podpořit místní zemědělství a vývoz potravin, což se také stalo. O deset let později bylo po světě víc než deset tisíc thajských restaurací. Thajská kuchyně se stala fenoménem, který také masivně navýšil turistický průmysl. A „tváří“ této kampaně se stalo právě pad thai, které bylo prezentováno jako národní pokrm. Je to přitom jídlo „umělé“, které nemá v Thajsku žádnou velkou historii ani tradici. Legend o jeho vzniku je více, nicméně jedna říká, že v roce 1930, kdy byla neúroda rýže, se doporučovalo jíst místo rýže rýžové nudle, protože v nich je rýže méně. Odtud pak pokrm z nich, pad thai. Pozůstatkem úspěšné kampaně je, že teď existuje thajská kuchyně ve verzi „na vývoz“, která se dobře obchoduje, ale není skutečná. O skutečné thajské kuchyni má tedy svět zkreslenou představu a můžeme na ní skvěle pozorovat vyprazdňování pojmu „autentické jídlo“.