Podstata problému

Od slavného vítězství španělského ženského fotbalového týmu na mistrovství světa uplynulo něco přes dva týdny a Španělsko už žádný ženský fotbalový tým nemá. Všech 22 hráček prohlásilo, že nebude zemi napříště reprezentovat. Přidalo se k nim dalších 58 fotbalistek ze širšího výběru. Od týmu odešel kompletní technický a trenérský personál, s výjimkou trenéra, který je ale na odvolání. Všechno samozřejmě kvůli dnes již notoricky známému vynucenému polibku šéfa španělské fotbalové federace Luise Rubialese na ústa útočnice Jenni Hermoso během oslav vítězství.

Snad se to může zdát trochu přehnané. Kvůli jedné puse, jakkoli trapné a nevítané, nemusí hned nastat konec světa. Kdo ostatně někdy v záchvatu emocí neudělal něco úplně pitomého?

Jenže ve Španělsku dávno nejde o jednu pusu. Mnohem více se jedná o to, co po ní následovalo. Rubiales se mohl pořádně a uvěřitelně omluvit. Přiznat, že to přehnal – třeba, že začal trochu předčasně oslavovat. A že je jasné, že tohle dělat neměl, protože ve Španělsku se na ústa (na rozdíl od tváří) líbají jen lidé, kteří se hodně líbat chtějí. Jeho kamarádky fotbalistky by se pak možná neohrabanému šéfovi zasmály. A třeba mu objednaly ještě jednu sangríu. 

Jenže fotbalistky a s nimi rychle velká část španělské veřejnosti nevidí obyčejné faux pas, spíše symbolický odkaz na éru mužské arogance, kterou chce mít Španělsko dávno za sebou. Rubialesova reakce byla strašná. Místo pokory výhrůžky, obvinění hráčky ze lži, blbé řeči o „falešném feminismu“, exaltované bušení se v prsa hodné gorilího samce. Tohle je podstata problému, proti němuž teď protestují Španělky v ulicích, hráči elitních fotbalových klubů, ministři a ministryně vlády, dokonce Rubialesův vlastní strýc.