Pozor, přílepek

Kromě navrhovaného snížení rozpočtu na vědu o 11 procent plánuje vláda v rámci všeobecného šetření i další úsporný krok: pomocí přílepku k návrhu konsolidačního balíčku, k jehož projednávání se má parlament vrátit v září, chce prosadit novelu zákona o veřejných výzkumných institucích – a s ní i změnu způsobu, jakým je část vědy řízena. Umožnilo by jí to snáze rušit neefektivní vědecké ústavy. Panují ale obavy, že se přílepek stane trojským koněm, kvůli němuž část vědců přijde o nezávislost.

Jádrem navrhované novely je možnost, aby zřizovatelé (ministerstva, kraje, obce nebo Akademie věd ČR) mohli odvolat ředitele vědeckého ústavu bez souhlasu rady, tedy jakési samosprávy daného pracoviště. A také aby zřizovatel mohl ústav zrušit nebo sloučit s jiným. V české vědě se přitom již po desetiletí traduje, že černou dírou na peníze jsou takzvané rezortní výzkumné ústavy pod jednotlivými ministerstvy, třeba různá centra výzkumu pod ministerstvy průmyslu a zemědělství. Pokud by novela prošla, ministerstvo by mohlo snadno zrušit neefektivní pracoviště, která neprodukují ani průměrné vědecké výsledky.

Víme ale bezpečně, namítají kritici, které rezortní ústavy jsou neefektivní? Jejich důkladný audit neproběhl a jejich výsledky v rámci pravidelného hodnocení celé české vědy takzvanou Metodikou 17+ mohly být ovlivněny tím, že rezortní ústavy nemohou z povahy věci bádat úplně svobodně; měly by do jisté míry pracovat „na zakázku“ svých zřizovatelů. Pak je ovšem leckdy těžké například publikovat v prestižních vědeckých časopisech.

Jistá probírka těchto rezortních vod by nicméně české vědě zřejmě prospěla. Navrhovaná legislativní změna, připravovaná narychlo a v utajení (návrh přílepku unikl na veřejnost koncem července a jeho aktuální podoba je tajná), ale zasáhne podstatnou měrou právě zmíněnou Akademii věd České republiky – ze 78 veřejných výzkumných institucí v Česku je 54 právě akademických ústavů.